Když se vlastní zdá to nejlepší. Dominika Černohorská varuje před vinařskou slepotou
Lidem, kteří mají rádi víno, říká vínomilci. „Vinař a vínomilec musí jít ale ruku v ruce,“ ujišťuje vinařka, pro kterou je víno nejen kultura a folklor. „Je to i součást setkávání s lidmi, stolování a zážitků. A pro mě osobně součástí života. Nepotřebuju speciální okamžik na to, abych si ho otevřela. Ale je pro mě důležité, jaké víno si otevírám, abych za ním viděla konkrétního vinaře. Piju víno, abych měla zážitek,“ uvádí Dominika Černohorská v rozhovoru s Terezou Kostkovou.
Dominika Černohorská by prý nikdy netvrdila, že její vína jsou ta nejlepší. „Ráda se dívám doširoka, cestuju za vínem a zkouším jiné vinaře. Když mám volný večer a chci něco ochutnat, otevřu si láhev některého kolegy.“
Je to i prevence před tzv. vinařskou slepotou. „Znamená to, že si zvyknete na styl vlastních vín a jiná už vám nechutnají. Vaše chuťové pohárky si na ně prostě zvyknou. Když si pak dáte jiné, řeknete si, že doma máte stejně nejlepší. To vám ale znemožní posunout se dál,“ vysvětluje vinařka v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
