Herečka Erika Stárková: Skrz dceru si uvědomuju dnešní svobodu i to, jak nás dřív nutili necítit, nevidět, nemluvit, nebýt
Srší vtipem a nespoutanou energií. Ale zdání může klamat. „Občas mám velké propady v náladě a učím se s tím žít. Terapií je mi v těchto chvílích herectví,“ přiznává herečka Erika Stárková. V Blízkých setkáních Adély Gondíkové mluví i o výchově dcery nebo hře Husákovy děti v Divadle na Fidlovačce: „Začíná to velmi vtipně. Pak to ale tuhne a vy si uvědomíte, co se za komunismu dělo. Jak to bylo ostré a jak nás nutili necítit, nevidět, nemluvit, nebýt, jen plnit určité věci.“
Představení Husákovy děti v Divadle na Fidlovačce se dotýká tématu celé jedné generace a také otázky, kdy se člověk vlastně stává dospělým. „Pro mě je dospělost přijetí zodpovědnosti. Za sebe i za ostatní. Pokud to ale někdo cítí jinak a rozhodne se dál žít svůj diskopříběh, držím mu palce,“ říká Erika Stárková.
Komedie z časů normalize podle Stárková nabízí i kontrast k dnešní svobodě. Ke svobodě dělat věci po svém a hledat si svoji vlastní cestu v životě i v práci. „Hodně to teď vnímám skrze svoji dceru a vůbec malé děti, které jsou pro mě takové neobroušené diamanty. Je jen na nás dospělých, abychom jim dali prostor jít cestou jejich srdce.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.