Za maskou kabaretiérky skrývala úzkost a opuštěnost. Osudové ženy: Polyxena Longenová

1. říjen 2022

Byla považována za mimořádný talent své doby a za nekonvenční zjev pražské bohémy. Její touha stát na velkých jevištích se však nenaplnila. Žila vysilující život kabaretiérky, stravována úzkostí z hmotné nouze, samoty a přílišné sebekritiky. Ve 37 letech spáchala sebevraždu. V dokudramatu herečku ztvárnila Klára Oltová. Kromě ní uslyšíte Petra Jeništu, Lukáše Hlavicu nebo Bořka Jouru. Hovoří literární a výtvarný kritik Radim Kopáč.

Host: Radim Kopáč
Účinkují: Petr Jeništa, Kajetán Písařovic, Lukáš Hlavica, Bořek Joura, Svatopluk Schuller, Klára Oltová
Připravili: Ivana Chmel Denčevová, Hynek Pekárek
Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 21. 8. 2021
Použité zdroje a literatura:
  • Kamen, Jiří: Toulavý kůň. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1982.
  • Longen, Emil Artur: Herečka. Praha: Melantrich, 1972.
  • Kovařík, Petr: Literární otazníky – mýty, záhady, aféry II. Praha: Modrý stůl, 2005.

„Polyxena Longenová nedostala za svého života takové šance, jaké by si při svém talentu zasloužila. Na druhé straně je nutno říct, že nebyla jednoduchou osobností. Byla velmi komplikovaná se sklony k sebepodceňování a k přílišné kritičnosti,“ říká literární a výtvarný kritik Radim Kopáč.

Divadlo v krvi

Narodila se 3. srpna 1891 ve Strakonicích do herecké rodiny. S divadlem tak přišla do styku už jako malá. Byla také vedena ke hře na klavír a ke zpěvu. „Kariéry operní pěvkyně se ale kvůli nedomykavosti hlasivek musela zříci.“

Ještě před dosažením plnoletosti došlo v rodině Markových k rozkolu. Xena odešla od svých rodičů, začala kočovat a hrát drobné bezvýznamné role.

Řečený Longen

Osudové pro ni bylo v roce 1910 seznámení s výtvarníkem a později divadelníkem Emilem Arturem Pittermannem. „Řečený Longen byl atraktivní muž s aristokratickou vizáží, který patřil do anarchisticko-bohémských kruhů kolem Jaroslava Haška a Egona Erwina Kische. Byl to člověk enormního talentu.“

V očích Xeniných rodičů to ale byl anarchista a opilec. Přesto se brzy stali manželi. Odešli na venkov, kočovali a živili se v druhořadých kabaretech. Naplno se jejich potenciál rozvinul až v Praze v Revoluční scéně, což byla první avantgardní scéna fungující mezi lety 1920 a 1922.

Právě zde Xena excelovala v hlavní roli ve hře Nanebevzetí Tonky Šibenice. „Měla skutečně enormní talent. Bohužel ho však zúročovala pouze v zábavních kabaretních rolích. A přestože byl její manžel v oblasti umělecké neskonale kreativní, v zabezpečení vztahu po stránce materiální to byla tragédie. Neustále třeli bídu s nouzí, byli permanentně v dluzích, byla na ně vypisována jedna exekuce za druhou,“ potvrzuje Radim Kopáč.

Nenaplněná touha

Poprvé se o sebevraždu pokusila ve svých 36 letech. „Toužila zřejmě po vnitřní rodinné stabilitě. A Longen byl vskutku partie velmi nevypočitatelná. Zároveň trpěla nenaplněnou touhou hrát role na velkých scénách.“

Mezi manželi brzy došlo k rozluce. Xena se stáhla do Posázaví, on na Šumavu. Ona začala psát pro různé časopisy, a rozhodla se dokonce psát divadelní hru. „Po nějakém čase se ale vrátila do Prahy, kde si užívala pozornosti svých ctitelů. Byla velmi charismatická, okouzlující, žádný muž ji ale finančně nezabezpečil. A tak se znovu potácela od role k roli.“

Všechny pokusy dostat se k lepší roli ztroskotaly. „Starosti o zítřek, existenciální úzkost, vyčerpání a melancholie ji tak dohnaly k dalšímu pokusu o sebevraždu.“ Svůj život ukončila ve svých 37 letech skokem z okna.

Spustit audio

Související