Vladimíra Dvořáková: Pravomoci hlavy státu? Obávám se, že v tom nemají jasno ani lidé, ani naši prezidenti

Třetí přímá prezidentská volba, která se uskuteční v lednu 2023, v mnohém připomíná první přímou volbu prezidenta v roce 2013, kdy hlava státu už nemohla obhajovat svůj post. „Tou hlavní paralelou je ale to, že právě teď je vhodná doba na to, aby se upravila Ústava,“ poznamenává v pořadu Jak to vidí... politoložka Vladimíra Dvořáková.

„Naše první přímá volba byla uskutečněna v době, kdy se rychle změnil zákon a kdy všichni věděli, že je to špatně. A protože v tuto chvíli nikdo neví, kdo bude zvolen, máme ideální situaci na to, aby se upravily ty články Ústavy, o kterých neustále diskutujeme... respektive které si hlava státu interpretuje podle svého zvyšováním pravomocí.“

„Teď je ideální doba na to, abychom si ujasnili, jakého prezidenta vlastně chceme, protože pravidla se nastavují nejlépe, když to není pro konkrétního člověka.“

Jasně vymezené pravomoci

Jakého prezidenta si ale mají Češi přát? „Chtít bychom měli prezidenta, který má určitou autoritu. Koho si ale voliči zvolí, je samozřejmě na nich. Mnohem důležitější jsou jasně vymezené pravomoci. Když někdo o něčem rozhoduje, musí za to nést odpovědnost. Jestliže ale máme prezidenta, který je ústavně neodpovědný, nemůže mít pravomoc rozhodovat,“ naráží na paradox českého systému Dvořáková.

Čtěte také

Vladimíra Dvořáková: Prezident je ústavně neodpovědný, přitom na Ústavu ČR přísahá

Dokladem je třeba nedávné jmenování nového šéfa České národní banky... „V demokratickém světě jsme zřejmě jedinou zemí, kde o tomto může rozhodnout jeden jediný politik.“

Podle Dvořákové tu ale vedle neochoty věc řešit, hraje fakt i to, že sami lidé příliš nevnímají, jaké pravomoci hlava státu má. „Bohužel to nevnímají lidé, ale jak už jsem nastínila, ani sami prezidenti. Nadcházející volba by měla být tedy hlavně o tom, jakého prezidenta chceme, k čemu ho potřebujeme. Z mého hlediska by to měl být někdo, kdo bude schopen dodržovat Ústavu, sjednocovat obyvatele a také nastolovat témata, která jsou pro společnost důležitá.“

Muž či žena číslo jedna

Přestože se volby blíží, množina zájemců o nejvyšší ústavní funkci se rozrůstá jen pomalu. Po odborovém předákovi Josefu Středulovi vstoupil do klání o prezidentský úřad také bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Oba nicméně musejí nejdříve sesbírat 50 000 podpisů potřebných ke kandidatuře. Další kandidáti své ambice zatím tají.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Vyloučit exoty, elitáře, ženy a lidi bez politické kvalifikace. Tak se u nás volí prezident

„Jako problém vnímám hlavně to, že tu nevidím žádného kandidáta koalice. Ukazuje to na možný vnitřní tlak uvnitř koalice na to, kdo by měl být tím mužem či ženou číslo jedno. Osobně se domnívám, že mnohem vhodnější by byl ale občanský než stranický kandidát.“

Pokud se ale s kandidátem dlouho otálí, je zde velké riziko, že nebude veřejnosti dostatečně představen. „Na druhé straně je zde ale i opačné riziko. Pokud se s kandidátem dlouho počítá, může se tak trochu okoukat. To se ostatně stalo i Janu Fišerovi. Vždycky ale bude nejvíce záležet na tom, jak daného člověka bude vnímat sama veřejnost. Rozhodne samozřejmě i hlavní téma voleb. Společenská, politická i zahraničněpolitická situace totiž rozhodně nejsou jednoduché.“