Taktovka Bedřicha Smetany. Příběh o tom, jak se skladatel zapsal i do Historie českého zločinu

Ve druhé polovině 19. století se Bedřich Smetana potýkal s rodinnými i existenčními problémy. Přijal proto nabídku postavit se do čela Filharmonické společnosti ve švédském Göteborgu. Působil tam pak nejen jako dirigent, ale i jako učitel hudby. Tamní společnost ohromil a stal se modlou.

Na znamení úcty dostal 2. března 1859 k 35. narozeninám od žáků a ctitelů vzácný dar – taktovku ze slonoviny a stříbra, ozdobenou dvěma tepanými hady s očima z českých granátů a v horní části zakončenou plastickou lyrou.

Krádež za bílého dne

V květnu roku 1936 vzniklo v Praze Muzeum Bedřicha Smetany a jedním z nejobdivovanějších předmětů stálé expozice se hned od začátku stala právě tato taktovka. Muzeum neopustila rovných 50 let. Až do 30. března 1986, kdy byla během odpoledních prohlídek ukradena.

Dostat se k taktovce nebylo nijak těžké, chránilo ji jen sklo a čtyři šroubky. Shodou okolností došlo v uvedený den a čas v muzeu k incidentu se dvěma vagabundy, kteří museli být vyvedeni. Jeden z nich se nadporučíkovi Jindřichu Kocmanovi a kapitánovi Daliboru Hajnému hned druhý den sám přiznal.

Přiznání a nepřiznání

Šlo o recidivistu Boleslava Kudrnu. Do muzea prý vyrazil se svými bývalými spoluvězni Janem Holubcem a Jiřím Pázlerem. Zatímco ale Kudrnu s Holubcem průvodce vyhodil, Pázler se prý uvnitř zdržel. Když ho pak ještě tentýž večer odvezla policie na záchytku, našli Kudrna s Holubcem v jeho brašně „tu hůlku“.

Aby se prý vyhnuli případným problémům, taktovku zahodili v parku. Byla na dvě části. Po delším hledání kriminalisté v parku skutečně jednu polovinu našli. Ještě toho dne byli zadrženi Holubec i Pázler. Pázler nespolupracoval. Choval se arogantně a popíral jak svou přítomnost v muzeu, tak samotnou krádež.

Několikadenní pátrání v parku

Holubec vypovídal v podstatě shodně s Kudrnou. Jen trval na tom, že obě části taktovky zahodil na stejném místě, kde byla jedna z nich nalezena. Další výslechy už nevedly nikam. Vyšetřovatelé proto soustředili pozornost na sociální ubytovnu a nedaleký park Židovské pece.

V okolí vyslechli 76 osob. Prohlédli kde co, včetně odpadkových košů. Protože část taktovky, kterou hledali, měla stříbrné zdobení, používali i minohledačku, pro případ, že by taktovku někdo v parku zakopal. Po 20 dnech od krádeže ji konečně našli. Zakopanou v lahvi od vína. A na lahvi byly Holubcovy otisky.

Jaká je její hodnota?

Objevil se ale další problém: kvůli stanovení výše škody a trestu bylo nutné určit hodnotu taktovky. Soudní znalec stanovil uměleckořemeslnou hodnotu na 4500 korun. Vyslovil ale přesvědčení, že hodnota kulturněhistorická je mnohem větší. Byli proto ad hoc přizváni ještě další dva znalci.

Doc. Černý vyčíslil kulturněhistorickou hodnotu taktovky na 20 000 korun, zatímco prof. Holznecht ji odhadoval na 50 000. Obvodní soud pro Prahu 1 tak musel ze tří návrhů určit jeden. Po zhodnocení všech okolností a za využití zásady „in dubio pro reo“ se soud přiklonil k hodnotě 20 000 korun.

Nepoučitelní

Jako zvlášť nebezpečný recidivista dostal tedy Jiří Pázler šest let natvrdo, Jan Holubec dva roky a Boleslav Kudrna vyšel bez trestu. Do vězení se ale brzy dostal z jiného důvodu. Poškozená taktovka byla opravena tak kvalitně, že někdejší újma není vůbec znát. Je stále obdivovanou součástí expozice Muzea Bedřicha Smetany.