Krádež Pražského Jezulátka

21. březen 2018
Vlevo pohled na Pražské Jezulátko bez šatů (poškozené prsty levé ruky). Vpravo fotografie Pražského Jezulátka v původním stavu

Záhada zamčeného kostela a záhadní pachatelé, po kterých se slehla zem. Zapomenutý případ ztraceného a znovunalezeného Bambina di Praga.

V noci 1. srpna 1961 byly z kostela Panny Marie Vítězné v Praze 1 ukradeny různé liturgické předměty, hlavně ale soška Pražského Jezulátka se šatičkami a všemi šperky a cennostmi. Případu se ujal major Jaroslav Zahrádka a nadporučík Josef Hyrman.

Svědek Pavel Gallo, který v kostele pracoval jako kostelník skoro 20 let, vypověděl, že viděl dva muže. Jeden z nich ho měl omráčit svící (tzv. paškálem) ze sakristie. Gallo ale neměl ani modřinu, ani bouli. Sejmutí otisků byl problém: do kostela právě kvůli Jezulátku proudí každý den spousty lidí. I cizinců.

Něco tu nehraje

Kostelník si později vzpomněl, že ho zloději s nožem v zádech zatáhli do sakristie, kde ho donutili pít mešní víno. Mluvili prý podivnou slovansko-německou řečí. Pes dokázal vysledovat stopy pachatelů zahradou až do stráně, odtud pak ještě přes zídku petřínských sadů. Tam ale stopu ztratil.

Podle ohledání kostela došli kriminalisté k závěru, že pachatelé museli místo činu dobře znát. Ani zámky u kostela a dvora nebyly porušeny, poškozený byl jen zámek na dveřích u schodiště k zadnímu traktu. Pachatele zločinu dala VB hledat i prostřednictvím tisku.

Nález sošky

Na „inzerát“ odpověděla doktorka Zajícová. Sošku Jezulátka měla doma, bez šatiček a korunky ji původně vůbec nepoznala. Sošku si u ní schoval její pacient Pavel Gallo, prý ji zachránil před zloději. Kriminalisté později v Gallově bytě našli i ony šatičky.

Šatičky pro Pražské Jezulátko mají různou podobu

Gallo potvrdil, že Jezulátko svlékl, aby zloděje přesvědčil, že vosková figurka sama o sobě hodnotu nemá. Sošku pak v opilosti ukryl. Jeho výpovědi byly ještě víc nesmyslné. Návrh na obžalobu proti Pavlu Gallovi po trestný čin krádeže podle § 193 trestního zákona byl podán v říjnu roku 1961.

Existují pachatelé?

I přes intenzivní pátrání a prověření desítek osob nebyli skuteční pachatelé (pokud existovali) nikdy dopadeni. Nenašly se ani odcizené předměty. Městská prokuratura v Praze v listopadu 1961 trestní stíhaní Pavla Gally zastavila. Případ nikdy nebyl uzavřen, jen Pražské Jezulátko se vrátilo zpět.

Pavel Gallo na policejních fotografiích

Gallo, původem ze Slovenska, byl podle pátera Horkého byl velmi pečlivý člověk a oddaný katolík, abstinent, který se nestýkal s rodinou ani s přáteli. Věřícím v kostel ochotně vyprávěl historii Jezulátka a snažil se kult rozšířit.

Pro Jezulátko vyrobil i náhradní převozní skřínku. Kopie prodával i do dalších kostelů, hlavně na Moravu a na Slovensko. Na sošce velmi lpěl. Podle psychologa Hyhlíka se v důsledku nedostatečného pohlavního ukájení Gallova myšlenková sféra zaměřila právě na kult Jezulátka a na něm se vyžívala.

I když proti obviněnému svědčí řada podezřelých okolností, nebyly shromážděny dostatečné důkazy, aby mohl být postaven před soud. Pokud budou dosud nezjištění pachatelé dopadeni, bude znovu zvážena možnost obnovy trestního stíhání.
odůvodnění zproštění obžaloby

Zpět na časovou osu a mapu: Historie českého zločinu

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Radek Galaš