„Tajné“ ocenění pro Vlastu Buriana: Co všechno si Bohéma upravila?

Ta scéna ze seriálu Bohéma je výmluvná: Vlasta Burian trapně přešlapující dostává Národní cenu od prezidenta Emila Háchy. Hácha budí dojem, že ani neví, kde je. Atmosféru dotváří společné foto od hrstky novinářů. Výslednou fotku bohužel nemáme. Všechno se totiž odehrálo úplně jinak.

Plný sál

Burian si v den Háchových 70. narozenin nešel pro Národní cenu na Hrad, ale do Smetanovy síně pražského Obecního domu. A nedostal ji z rukou Emila Háchy (ten tam patrně ani nebyl), ale Emanuela Moravce. Mohutný potlesk navíc prozrazuje, že tam rozhodně nebyli sami. Hlasatel v úvodu mluví dokonce o „plném sálu“.

Publikum tehdy přihlíželo ocenění nejen Buriana, ale i třeba hereček Marie Glázrové a Adiny Mandlové, herce Gustava Nezvala, režiséra Otakara Vávry, spisovatele Františka Kožíka, básníka Františka Hrubína a dalších umělců, v některých případech už i zapomenutých.

Zdůvodnění ceny

Burian byl oceněn za „umění dramatické a za vynikající výkony herecké v posledním období s přihlédnutím k filmové činnosti“. Mandlová za „umění filmové a dosavadní výkony v českém filmu, zejména v Nočním motýlu“. Vávra za „za průbojnou režijní tvorbu“.

Konkrétnější ocenění pro Kožíka (za knihu Prstýnek z vlasů) a pro Hrubína (za sbírku Země sudička) ukazují, že nešlo jen o ceny za díla poplatná době. Hrubínova Země sudička je v čítankách stále (dvě její básně dokonce neprošly za války cenzurou a byly do sbírky zařazeny až při 3. vydání).

Spolu s Vlastou Burianem dostal Národní cenu v roce 1942 třeba i básník František Hrubín (na snímku). Za sbírku Země sudička. Sbírka je v čítankách dodnes. Paradoxně za protektorátu dvě její básně neprošly cenzurou a byly do sbírky zařazeny až později|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

A „nevinně“ je v tom vlastně i herec Gustav Nezval s cenou za roli ve filmu Jan Cimbura (1941, režie František Čáp). Okolnosti dodatečně dotočené antisemistské scény vyhnání židovského krčmáře do už hotového snímku připomíná i seriál Bohéma.

Cena pro Vlajkaře

Původní Moravcův záměr „vyznamenati ty české kulturní pracovníky, o nichž věřím, že jako čeští umělci říšské myšlence slouží a sloužiti budou,“ se tak evidentně týká hlavně „novinářů“, v čele se šéfredaktorem časopisu Vlajka Abdallahem Mohamedem Brikciusem (cenu získal „za průkopnickou činnost publicistickou“).

Udílení cen uzavírá znovu propagandistický proslov Emanuela Moravce a monumentální varhanní skladba. „Záznam je v naší evidenci dlouho,“ prozrazuje Miloslav Turek z archivu Českého rozhlasu. „Na veřejnost se takto dostává poprvé.“