Svou roli sehrála i v době totality. Osudové ženy: Anežka Česká

1. prosinec 2017
Anežka Přemyslovna

Odmítla výhodný sňatek. Pomáhala těm nejchudším. Vytvořila první síť pro sociálně slabé. V době totality se k ní upínaly naděje nejen věřících. Její svatořečení se stalo symbolem pádu komunistického režimu v roce 1989.

„Anežka Česká byla přemyslovská princezna a zbožná žena. Celoživotně usilovala o spásu, sounáležitost svého života s Kristem nebo o spásu národa a svého lidu,“ vysvětluje historička Eva Doležalová.


Účinkují: Ivana Uhlířová, Ondřej Lechnýř, Václav Šanda, Pavel Soukup, Kajetán Písařovic a Pavel Batěk
Host: historička Eva Doležalová
Autorka: Ivana Denčevová
Režie: Michal Bureš
Literární spolupráce: Hynek Pekárek

Anežka Přemyslovna byla ženou bezpochyby cílevědomou a ambiciózní. I ona ale byla předmětem sňatkové politiky. V 8 ji zaslíbili synovi císaře Fridricha II., budoucímu Jindřichu VII. Když ze svatby sešlo, jako 15letou ji zasnoubili s anglickým králem Jindřichem III. I ten ale sňatek zrušil. Posledním nápadníkem byl Jindřichův otec Fridrich II.

Šla svou cestou

V té době už ale nežil Anežčin otec a Václav I. nechal své oblíbené sestře svobodu rozhodnutí. Zvolila si svou cestu: duchovní dráhu. Stala se řeholnicí, chtěla pomáhat těm nejchudším a nejubožejším. Dala přednost službě poníženému Kristu a životu v dokonalé chudobě.

Často je označována za zakladatelku první sítě pro sociálně slabé. K tomu sloužil třeba Anežský klášter, který stojí od roku 1223 v Praze Na Františku. Založila špitální bratrstvo, z něhož se díky ní stal řád křižovníků s červenou hvězdou, a první klášter klarisek v Praze. Po 46 let zde žila jako strážný anděl národa.

Anežka Přemyslovna

Symbolické svatořečení

Trvalo ale několik století, než došlo k jejímu svatořečení. Svatou Anežkou se stala v listopadu 1989 a vstoupila do našeho polistopadového společensko-politického dění. Děkovná bohoslužba se pak stala i symbolem pádu komunistického režimu.

Papež Jan Pavel II. před Anežčiným svatořečením napsal: „Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o přestárlé, povzbuzovala bezradné a tak byla schopna šířit pokoj a smíření, dodávat útěchu a vlévat novou naději.“ Zemřela s pověstí svatosti a se svatořečením mohl národ pocítit její přímluvu při osvobození od totalitního režimu.