Sebevědomá a marnivá manželka hraběte a Dvořákova múza. Osudové ženy: Josefina Kounicová

8. prosinec 2017

Úspěšná divadelní herečka hrála profesionálně už od 15 let. Antonína Dvořáka odmítla ještě v době, kdy nebyl slavný. Jako syn řezníka pro ni nebyl to pravé. Nechtěla ale ani hraběte Kounice. Chtěla kariéru. V dokudramatu uslyšíte Mariku Procházkovou, Lucii Pernetovou nebo Ondřeje Lechnýře. Hovoří historička umění Michaela Košťálová.

Host: literární historička Michaela Košťálová
Účinkují: Marika Procházková, Lucie Pernetová, Ondřej Lechnýř, Pavel Batěk
Připravili: Magda Wdowyczynová, Hynek Pekárek
Zvukový mistr: Jiří Slavičínský, Petr Janečka
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 8. 12. 2017

„Sebevědomá a marnivá. Šla si za svým cílem,“ charakterizuje Josefinu Kounicovou literární historička Michaela Košťálová. Josefina pocházela z měšťanské, vlastenecké rodiny Klotildy a Jana Jiřího Čermákových. Od 13 let zkoušela hrát divadlo, od 15 hrála doopravdy. V Prozatímním divadle. Díky doporučení své učitelky herectví a známé herečky Elišky Peškové.

Dvořák miloval obě Čermákové

V divadle hrál na violu tehdy ještě neznámý 24letý Antonín Dvořák. Josefině a její o pět let mladší sestře Anně dával hodiny klavíru. Během toho se do Josefiny zamiloval. Marně. Odmítla ho. Z nešťastné lásky pak Dvořák napsal melancholický písňový cyklus Cypřiše.

„Antonín Dvořák nebyl v této době pro Josefinu vhodnou partií. Byl synem řezníka, neměl peníze, což jí ani trochu neimponovalo,“ vysvětluje historička. Zalíbil se ale Anně, která se za něj v roce 1873 provdala. Josefina se provdala o čtyři roky později za hraběte Václava Kounice.

Dopisy Dvořákovi

Rodiny obou sester se pak vídaly na zámečku ve Vysoké u Příbrami, který Josefina dostala od svého muže darem. A s Dvořákem si pak docela intenzivně psala. Nebyly to ale až tak dopisy milostné, spíše nejrůznější dobře míněné rady.

Eh, pero mne unáší, a přece se nechci do toho všeho plést. Má-li člověk vždycky jenom oznamovat nemoc a nic nežli nemoc, pro kterou neví o celém světě ani zbla, pak je lépe toho nechat.
Josefina Kounicová Antonínu Dvořákovi (1895)

Anna a Antonín Dvořákovi měli šest dětí, Kounicovi zůstali bezdětní. Josefina se o své neteře a synovce velmi zajímala. Na srdci měla i jejich výchovu. Když manželé Dvořákovi odcestovali na dva a půl roku do Ameriky, dohlížela na jejich výchovu ještě intenzivněji. „Hrála roli múzy a zároveň milující tetičky.“

Hraběcí manželství?

Jaké bylo manželství Josefiny a Václava Kounicových? Seznámili se na plese v divadle. Josefina o manželství nestála. Chtěla budovat divadelní kariéru, protože získala vysněné angažmá ve Výmaru. Když ale hraní v německém i českém divadle nechala, na nabídku hraběte kývla.

„Divadlo u ní hrálo prim. Taky ale samozřejmě cítila, že kdyby se stala manželkou takto významného pána, nově nabyté společenské postavení by jí hodně imponovalo. Byla prostě typ ženy, která to k životu potřebovala,“ podotýká literární historička.

Neruda, Stroupežnický, Zeyer...

Kounic byl vzdělaný, velmi vlastenecky zaměřený člověk. Společně pořádali kulturní a společenské akce, nejčastěji na zámečku Vysoká. Josefina se tam potkala třeba s Janem Nerudou, Ladislavem Stroupežnickým, Juliem Zeyerem a dalšími.

Když byl Kounic zvolen do Zemského sněmu a později do Říšské rady, rádi spolu cestovali. Nejčastěji do Vídně. Po 30. roce věku však začala mít Josefina problémy se srdcem. Trpěla fyzickou slabostí a každé sebemenší nachlazení bylo extrémně nebezpečné.

Žena dvou mužů

Zemřela 27. května 1895 ve 46 letech. Její milující manžel si tehdy do svého deníku zapsal: „Odešla má dušička.“ I Antonín Dvořák nesl smrt své múzy velmi těžce. Pietně vložil do violoncellového Koncertu h moll citaci z hraběnčiny oblíbené písně Kéž duch můj sám.

autor: Magda Wdowyczynová
Spustit audio

Související