Romantický blázen v masce fousatého starce. Je obraz Julia Fučíka v Bohémě reálný?

Julius Fučík hned po okupaci Československa a prvním zatýkání komunistů žil nejdřív v ústraní u Domažlic v domě svých rodičů. Později ilegálně v Praze, kde vydával Rudé právo, šířil protinacistické tiskoviny a snažil se organizovat odboj komunistické inteligence.

Maskoval se už za první republiky

„Celá jeho představa, jak by měl odboj probíhat, byla romantická,“ přiznává Vojtěch Kyncl z Historického ústavu AV ČR. Fučík byl považován za bohéma a lva salónů. A skutečně si liboval v převlecích. Rád se vydával za starého, vousatého a kulhajícího prof. Horáka. V masce pak vyrážel i na procházky Prahou.

Vyčítali mu to někdy jako zbytečný hazard. On ale měl s životem v ilegalitě už určitou zkušenost. Pro své prokomunistické názory byl totiž stíhán už za první republiky. Za provolávání komunistických hesel si odseděl 10 dnů a kvůli trestnímu stíhání v roce 1933 dokonce na čas odešel do ilegality.

Do odboje se zapojil pozdě

Julius Fučík v roce 1936|foto:ČTK

Do protinacistického odboje se zapojil až poměrně pozdě. „Kterým směrem měl jako komunista vyvíjet odbojovou činnost?“ ptá se Kyncl. „Západním, pro Londýn, to příliš nešlo. A ten východní nebyl žádným odbojem. Protože existovala spolupráce mezi Německem a SSSR.“

Historik naráží na dvouletý pakt o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem z roku 1939. „Byla to velká rána pro československé komunisty. Protože Velký východní bratr se najednou kamarádil s největším nepřítelem.“ Fučík se tedy do odboje zapojil až po napadení SSSR Německem.

Tvůrce mýtu hrdinou jiného

O jeho romantických představách svědčí i jeho reportáže ze Sovětského svazu, který navštívil na počátku 30. let. „Mohl tam vidět následky kolektivizace, následky začínajícího řízeného hladomoru na Ukrajině. On ale tyhle věci nepředával dál. Tu zkušenost nechával v krásném ideálu.“

Že Fučík mluvil? Já si neumím představit, že by někdo na gestapu nemluvil. Snažil se svést pozornost. Že by udával své spolupracovníky natvrdo, to vyloučit nemůžeme. Ale žádný přímý důkaz o tom nemáme.

Vojtěch Kyncl, historik

Jakoby on sám nechtěl vidět negativní jevy totalitního režimu. A tak hrdina jednoho pozdějšího mýtu vlastně sám určité mýty vytvářel. „Ale je otázka, na kolik to dělal s tím velkým záměrem a na kolik měl růžové brýle,“ pochybuje historik. „Viděl spásu v ideálu komunistického člověka.“ Každopádně se jako mrtvý hrdina poválečné komunistické ideologii nesmírně hodil.