Ředitel České filharmonie: Národní hudba a kultura je to, co nás v mezních situacích drží při životě
Rok české hudby, jehož součástí byly oslavy 200. výročí narození Bedřicha Smetany, je v plném proudu. Co dalšího projekt slibuje? Jak hudbu českých velikánů vnímá zahraniční publikum? A potřebujeme národní hudbu? Generální ředitel České filharmonie David Mareček ještě okomentuje chystané změny ve fungování veřejnoprávního rozhlasu a televize na Slovensku a vysvětlí, co mají společného hudba a matematika.
Generální ředitel České filharmonie David Mareček má to štěstí, že se na velkolepý projekt Rok české hudby může dívat nejenom jako nadšený posluchač, ale i jako profesionál. „Nejvíce přitažlivé mi přijde, že se velké projekty dostanou i do míst, kde běžně nebývají. Za všechny bych jmenoval třeba kompletní provedení Smetanových oper Národním divadlem moravskoslezským, což je velká věc. Vedle toho se ale objeví i projekty, které jsou netradiční, ale v tom nejlepším slova smyslu, například brněnský Hurvínek prodává nevěstu,“ říká v pořadu Jak to vidí...
Univerzálnost hudby
Bezpochyby největším jubilantem je v roce 2024 Bedřich Smetana, od jehož narození uplynulo 200 let a jehož hudba niterně promlouvá jak k tuzemskému, tak zahraničnímu publiku.
Čtěte také
„Má vlast, což je monumentální dílo, je pro nás symbolem domova, zároveň je to ale i demonstrace českosti směrem k zahraničí. Svojí kvalitou se vyrovná Mahlerovým či Brucknerovým symfoniím a je skutečně zajímavé, jak ji zahraniční umělci čtou.“
Podle Marečka totiž máme nezřídka tendenci si myslet, že my jediní víme, jak to autor skladby myslel. „To je ale hrozná škoda, protože právě pohled zvenčí nám může ukázat, jak nejenom hudba, ale i umělecký druh dokáže být mnohotvárný a jak univerzálně může působit. Česká hudba, a není to samozřejmě jenom Má vlast, působí na publikum v cizině stejně silně jako na publikum u nás.“
Emoce a vzpomínky
Hudba českých velikánů nabízí současně odpověď na zamyšlení, co si představit pod pojmem národní hudba a proč ji tak bytostně potřebujeme.
Čtěte také
„Zrovna dnes je smutné pětaosmdesátileté výročí příjezdu nacistických okupačních vojsk s vůdcem Adolfem Hitlerem do Prahy. A mně se vybavuje záznam dvou koncertů z Národního divadla, kde tehdy hrál orchestr s Václavem Talichem právě Mou vlast a Dvořákovy Slovanské tance. Oba koncerty byly zakončeny spontánním zpěvem národní hymny. A to jsou přesně ony vypjaté a mezní situace, kdy bych řekl, že kultura a národní hudba je to, co nás drží mentálně při životě, a vždycky si to v mezních situacích uvědomíme.“
Národní hudbu ale podle ředitele České filharmonie potřebujeme i z prostého důvodu, že vyvolává emoce a vzpomínky. „Každý z nás se učil v dětství zpívat písničky. Vzpomínky, které taková hudba vyvolává, patří k těm nejživějším. A tím pádem je hudba i nositelem národního vědomí a národního uvědomění v tom dobrém slova smyslu. Jsem přesvědčený o tom, že hudba je v tomto směru nositelem pozitivních emocí a historie, protože bez historie a bez národní kultury by národ jen velmi těžko hledal identitu,“ uzavírá David Mareček.
Související
-
Jiří Hlaváč: Něco takového jsem viděl poprvé v životě. Má vlast na Pražském jaru byl silný zážitek
Ve čtvrtek 12. května začal mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Jako tradičně ho zahájila Má vlast Bedřicha Smetany. V čem byl ovšem koncert tentokrát výjimečný?
-
David Mareček: Hudba svět nezmění. Dokáže ale pomoct překonat rozdíly a chápat naši jinakost
Eskalaci letitého izraelsko-palestinského konfliktu sleduje také světoznámý dirigent izraelského původu Daniel Barenboim. K usmíření obou národů vyzýval už před 20 lety.
-
David Mareček: Vltavská filharmonie za šest miliard? Vypadá jako cvičení z geometrie, ale líbí se mi
Na koncert v nové Vltavské filharmonii si Praha bude muset ještě počkat. Vítěz mezinárodní architektonické soutěže je už ale znám. Hudební síň postaví dánské studio BIG.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.