Rada pro tento den - 8.7.

Zdravé jsou ale především celerové listy, které mají vysoký obsah vitaminů. Celer je mnohdy považován dokonce za léčivou rostlinu, protože velmi příznivě ovlivňuje látkovou výměnu a povzbuzuje chuť k jídlu. Má léčivé účinky i pro funkci jater a ledvin, je močopudný, dezinfikuje trávicí trakt, čistí ledviny a močové cesty a proto je součástí urologických čajů. Celer pěstujeme ze sadby předpěstované při teplotách 15-20 °C, při nižších teplotách může celer předčasně vybíhat do květu. Osivo má dlouhou vegetační dobu (180-240 dní), musíme je proto vysévat již v lednu. Klíčí poměrně dlouho, mnohdy až 3 týdny. Na stanoviště sazenice vysazujeme v polovině května. Celer bulvový vyžaduje hlinité, středně těžké půdy s vysokým obsahem organické hmoty a dobrou zásobou vápníku; listový a řapíkatý celer naopak pěstujeme v lehkých půdách. Vzhledem k vysoké produkci organické hmoty má celer velké nároky na pravidelné zásobení vodou a přihnojování dusíkem. Důležitá je zálivka především při výsadbě a pak ve druhé polovině vegetace při nárůstu bulvy. Celer nejčastěji trpí nedostatkem boru, kdy se uvnitř bulvy tvoří dutina. Kromě dutin se mohou objevit také hnědé skvrny uvnitř bulev a hnědnutí srdéček. Řapíky starších listů jsou rozpraskané a zkorkovatělé, mladé listy černají a odumírají. Poruchy z nedostatku boru jsou poměrně časté a vyskytují se především na vápenatých půdách. Za sucha je nedostatek boru ještě zesílen. Na ohrožených stanovištích přidáváme bor již k základnímu hnojení, eventuálně celer přihnojujeme během vegetace přípravkem Borax. V posledních letech celer často napadá skvrnitost, nebo také rzivost listů (septorióza), kdy se na listech objevují žlutavé, později hnědé ostře ohraničené skvrny. Při silnějším napadení listy sesychají a bulvy jsou menší. Napadené listy je nutné likvidovat a neměli bychom je ani zarývat do země, protože výtrusy v zemi přežívají. Na stejném pozemku bychom pak měli celer pěstovat nejdříve za tři roky.