Polohluchý a poloslepý dokázal napsat nezapomenutelné hity. Příběhy slavných: Jaroslav Ježek

Jaroslavu Ježkovi už jako batoleti lékaři diagnostikovali šedý zákal. Po nepovedené operaci už nikdy neviděl na pravé oko. A zdravé nebylo ani to druhé. Navíc po zánětu uší nedoslýchal a nemocné měl i ledviny. Protože ale miloval hudbu a z ústavu pro zrakově postižené zamířil přímo na konzervatoř.

Nezval a Paříž

Během studií se spřátelil s Vítězslavem Nezvalem a zhudebnil i několik jeho básní. Miloval improvizaci a rád své okolí bavil. Snad právě proto si Ježka oblíbil jeden bohatý mecenáš, který mu zařídil pobyt v Paříži. Když Jiří Voskovec s Janem Werichem potřebovali ke své třetí premiéře nového skladatele, oslovili ho.

Osvobozené divadlo

Ježek jim nejdřív doporučil E. F. Buriana. Pak ale pro Osvobozené divadlo ještě jako student začal psát písničky sám. Třeba Tři strážníky. V Osvobozeném měl pak první stálý příjem a přestal být konečně závislý na mamince a sestře, které ho po otcově smrti ze všech sil podporovaly.

Dalekohledem koukal na jeviště

Kromě vysněného kvalitního klavíru si pořídil i dalekohled, který mu poprvé umožnil vidět třeba herce na jevišti. Pořídil si i slavný modrý pokoj... Blížila se ale válka a zákaz pro Osvobozené divadlo. Počátkem roku 1939 tak trojice W+V+J emigrovala. V Americe nebyl ze začátku šťastný.

Útěk do Ameriky

Stýskalo se mu po rodině, nedařilo se ani pracovně. Pak ale založil newyorský pěvecký sbor, kde potkal jistou Frances Bečákovou. Na Ježka se usmálo štěstí, ale jen na chvíli. Ledviny začaly kolabovat. Vzali se v nemocnici dva dny před Ježkovou smrtí.

Tmavomodrý mrak

Po válce Frances odvezla jeho urnu domů. Vrátil se tak do svého milovaného modrého pokoje: „Netoliko, že je tma, ale nevidím / Vím že je tu, všude tma, já ji nevidím / Vidím jen to, že nevidím nic / Když připustím, že vidím, chtěl bych vidět víc... Tmavomodrý svět.“

Ostatní audiozáznamy Příběhů slavných najdete v Archivu pořadů.