Vážnou známost měl 22 let. Když se konečně vzali, měl dítě s jinou… Příběhy slavných: Vítězslav Nezval

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vítězslav Nezval

Verše a hudba se mísí v dramatické koláži ze života představitele poetismu, surrealismu, socrealismu. V roli básníkova alter ega Josef Somr.

Živé básně, nadreálné jevy, fantazie a přeludy… To vždycky přitahovalo básníka a podivuhodného kouzelníka Vítězslava Nezvala. Vy si ho možná pamatujete ze seriálu Bohéma jen jako těžkopádného ministerského úředníka, který dohlížel na natáčení socialistických filmů. On ale žil jako bohém a bouřlivák.

Měl proč. Jeho tatínek byl sice venkovský učitel, maminka ale pocházela z agrární honorace. Rodina tak patřila mezi venkovskou smetánku. Už v mládí měl prý srdce „až příliš přístupné lásce“. Zamilovával se na potkání. Později měl desítky milenek. U všech žen prý hledal rozkoš a cit, který mu matka nedopřála.

Manon je moje umřít pro krásu

První uvedení hry Manon Lescaut (duben 1940, divadlo D40, Marie Burešová a Vladimír Šmeral)

Musel to být nepochybně zrovna on, kdo je podepsaný pod slavnou dramatizací Manon Lescaut (stahujte na Radiotéka.cz). Měl ale taky celoživotní „vážnou známost“ s Františkou Řepovou. S Fáfinou se vzali až po 22 letech. Šest let po svatbě se mu ale s milenkou Olgou Junkovou narodil nemanželský syn Robert.

Za první světové války byl na vojně. Ale propustili ho kvůli zdraví. Ze studia práv i filozofické fakulty utekl k poezii. A psal, chrlil, „vynalézal“ poetismus, propadal surrealismu. Chtěl uspořádat svět v živou báseň. Na zem ho vrátilo věznění gestapem. Za druhé světové války žil jen z tantiém a dotisků knih. Dokud nepřišla nabídka na Manon.

Odsoudil kamaráda

Vždycky se prý cítil „nalevo“. Byl i členem komunistické strany. Stavěl se ale proti proletářské poezii a bytostně proti realismu. Jenže když se po válce zestátnily filmové ateliéry, stal se vedoucím filmového odboru na ministerstvu informací. Kontroloval, jestli filmaři točí podle zásad socialistického realismu.

Když v roce 1950 popravili jeho kamaráda Záviše Kalandru, napsal do Rudého práva: „Dezertér a zrádce slyší zvuk svých hran. Na úsvitě zítřků buduje svůj plán…“ Podepsaný je i pod poemou na Stalina a pod dalšími básněmi oslavující stalinismus. Kdo ví, co by psal dál, kdyby v roce 1958 nezemřel. Bylo mu 58 let.

Zvláštní hlas. Poslechněte si unikátní záznam

Nezval se narodil na Moravském Horácku, v Biskoupkách. Jeho rodina bydlela v nedalekých Šamíkovicích. Když začal studovat gymnázium v Třebíči, dělali si z něj spolužáci legraci kvůli jeho podhoráckému nářečí. V archivu Českého rozhlasu existuje záznam jeho hlasu. Poslechněte si.

autoři: lup , Tomáš Hořava
Spustit audio

Související