50. Němý film. Jedno prvenství za druhým

Zázrak pohyblivého obrazu dorazil do Prahy 18. října 1896, kdy francouzská společnost Sociéte des tableaux vivants d’Edison představila svůj kinematograf v hotelu U Černého koně. Jen o pár dní později přivezli bratři Lumièrové své slavné snímky jako Příjezd vlaku nebo Pokropený kropič, které ohromily tehdejší publikum. Kinematograf se brzy rozšířil i do dalších měst – Karlových Varů, Ostravy či Mariánských Lázní – a zrodil se nový druh zábavy.

Prvním českým kinematografistou byl táborský fotograf Ignác Schächtl, který už v roce 1896 promítal „živé fotografie“. Zásadní osobností se ale stal Jan Kříženecký, jenž roku 1898 založil Český kinematograf. Na pražské výstavě architektury a inženýrství ve Stromovce promítal krátké snímky ze života města i vůbec první hrané české filmy – Dostaveníčko ve mlýnici, Smích a pláč a Výstavní párkař a lepič plakátů – s Josefem Švábem Malostranským v hlavní roli.

Biograf jako nový typ zábavy

Na počátku 20. století vznikaly první filmové společnosti a biografy. Fotograf Antonín Pech založil v roce 1910 Kinofu, první českou filmovou výrobnu, kde natočil pokus o první delší hraný film Sen starého mládence. I když snímek propadl, položil základ české filmové tvorby.

Čtěte také

Kino Lucerna. Biograf hvězd se soukromou kabinou pro VIP hosty

Krátce nato se objevily další společnosti – Illusionfilm Aloise Jalovce a Františka Tichého, ASUM herečky Anduly Sedláčkové a architekta Maxe Urbana nebo Lucernafilm Václava Havla, jehož Pražští adamité (1917) se stali prvním českým snímkem prodaným do ciziny. Do historie se zapsala i režisérka Olga Rautenkranzová, která roku 1918 natočila první český film režírovaný ženou – Kozlonoh.

Slovenským průkopníkem kinematografie byl Eduard Schreiber, který v roce 1910 natočil svůj jediný hraný film s názvem Únos, který se stal prvním hraným snímkem na Slovensku.

Tváře němého filmu

Po vzniku Československa v roce 1918 zažil film prudký rozvoj. Zakládaly se nové společnosti jako Pragafilm, Wetebfilm Václava Binovce, A-B, která otevřela první moderní filmové ateliéry v Praze, nebo Pojafilm Vladimíra Slavínského.

Čtěte také

První česká herečka, která dobyla Evropu. Osudové ženy: Anny Ondrak

Právě v této době se formovala generace filmařů, kteří určovali tvář českého němého filmu – Karel Lamač, Josef Rovenský, Theodor Pištěk, Gustav Machatý, Otto Heller, Martin Frič, Anny Ondráková, Suzanne Marwille a další.

Zatímco Binovec vytvořil z Marwille první československou filmovou hvězdu, režisér Karel Lamač a kameraman Otto Heller posunuli technickou úroveň filmů o třídu výš. Lamačovy snímky jako Osudy dobrého vojáka Švejka či Květ ze Šumavy s Annou Ondrákovou měly úspěch doma i v zahraničí. Ondráková se stala první českou herečkou mezinárodního významu a točila také v Berlíně a Londýně.

Éra zvuku

Dvacátá léta přinesla první adaptace literárních děl – například Babičku Boženy Němcové v režii They Červenkové nebo Pohádku máje Karla Antona. V roce 1921 vznikl první slovenský celovečerní film Jánošík bratrů Siakeľovců.

Z původně jednoduchých záběrů každodenního života se tak během několika desetiletí stalo umění, které dokázalo bavit i dojímat. Roku 1930 pak vstoupil český film do nové éry – éry zvuku.