55. Velká krize. Část první: Jak to prasklo

Hospodářská krize počátku 30. let byla největší a nejdelší krizí éry kapitalismu. Začala na konci roku 1929 a její dopady se postupně rozšířily do celého světa. Samotný kolaps nastal 24. října 1929. V den známý jako „Černý čtvrtek“ došlo k panickému výprodeji akcií, což odstartovalo sérii dalších propadů. Miliony investorů přišly o své úspory a během několika let zkrachovalo v USA více než 9000 bank. V důsledku těchto událostí došlo k rychlému a masivnímu propadu výroby, spotřeby i mezinárodního obchodu.

Československo zdědilo po Rakousku-Uhersku prakticky všechna průmyslová odvětví. Bylo tak hospodářsky bezpochyby nejsilnějším nástupnickým státem monarchie, jelikož ovládalo více než dvě třetiny průmyslu dřívějšího soustátí a současně mělo i mnohé zemědělské oblasti. O to tíživěji bylo krizí zasaženo.

V roce 1933 byla československá průmyslová výroba pouze na 60 procentech úrovně předkrizového období. Nejvíce byla postižena exportní odvětví lehkého průmyslu: sklářský, textilní, dřevařský a spotřební průmysl. Nejvíce utrpěly porcelánky. Tato odvětví se z velké části soustřeďovala v podhorských oblastech republiky, tedy v regionech s německým obyvatelstvem. Drastické ekonomické dopady proto vedly k velké frustraci, která činila německé obyvatelstvo zranitelným vůči protičeské a nacistické rétorice henleinovského hnutí.

Krize dopadla na každého

Nebyl však prakticky nikdo, koho by krize nezasáhla. Podnikatelé a živnostníci měli mnohem složitější odbyt, úředníci a inteligence čelili propouštění v důsledku státních úspor a dělníci trpěli nezaměstnaností. Ani ti, kdo si práci udrželi, na tom nebyli o mnoho lépe – jejich reálné mzdy výrazně klesaly a mnozí se potýkali s existenčními problémy.

Krize se tvrdě podepsala i na psychickém zdraví obyvatel. Plnily se ústavy pro duševně choré a výrazně přibylo sebevražd. Těch se odehrálo několik tisíc ročně. Noviny přinášely svědectví o tragických případech, byť některé měly až tragikomický rozměr.

V roce 1933 popisoval Večerník Práva lidu příběh kováře, který se tíživou situaci rozhodl řešit sebevraždou oběšením. Úspěch akce si chtěl pojistit výbuchem dynamitu. Pokus se naštěstí nezdařil: „Když zapálil krátký doutnák, strčil hlavu do smyčky a pověsil se. V tom však vybuchl jeho pekelný stroj, který upozornil několik občanů, že se na místě děje něco neobyčejného. Ihned se vydali k místu a tu k svému zděšení zde nalezli oběšence. Ihned byl odříznut a přiveden k životu, prohlásil však, že svůj úmysl provede a svým zachráncům řádně vynadal, že jej vyrvali z náruče smrti.“