Igor Timko: „Na velké haly si nezvyknete.“ Třicet let na pódiu a pořád pokora
„Byl to sprint,“ usmívá se spokojeně Igor Timko nad tím, že s kapelou jede už bezmála třicet let. Přesto nepůsobí unaveně, spíš jako někdo, koho ten běh pořád baví. Kapela No Name vydala první album v roce 1998 a od té doby sbírá hity, které si lidé zpívají napříč generacemi. „Každá skupina by měla mít své prvenství a málokdo ví, že jsme byli úplně první československá kapela, která hrála v pražské O2 Areně,“ říká Igor Timko v rozhovoru s Adélou Gondíkovou.
Právě velké haly v něm i po letech budí respekt. „Je pravda, že od té doby jsme tam hráli mockrát. Ale je to mimořádná událost. Tvrdím, že na všechno si můžeš zvyknout, ale na koncert v tak velké hale se zvyknout nedá. Pro nás muzikanty je to Olymp.“
Písně skupiny se staly hity. Ta s názvem „Čím to je“ se dokonce dostala na Slovensku až do učebnic literatury. „Syn přišel tenkrát ze školy a řekl, že učitelka by ráda, abych tam přišel udělat přednášku. A povídá: ‚Tati, nechoď, cítím se trapně!‘“ vzpomíná Timko. Jemná připomínka toho, že doma jste pořád hlavně rodič, ne hvězda.
Dnes už se tomu směje s nadhledem, který přichází s časem. „Každá vráska je zkušenost a oč více vrásek, o to je člověk bohatší. Juraj Lehotský, dvorní režisér našich klipů, mi pokaždé říká: Už máš v tváři patinu, už je to umělecké,“ dodává zpěvák Igor Timko z kapely No Name v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
