Balada pro banditu. Miroslav Donutil jako loupežník Nikola Šuhaj v unikátní rozhlasové verzi kultovního muzikálu

Příběh vychází z motivů románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník, odehrávajícího se na Podkarpatské Rusi v období končící první světové války a krátce po ní. Vojenský dezertér Šuhaj, očarovaný starou vědmou tak, aby se mu vyhnula každá střelná rána, se protlouká jako bandita. Okrádá lidi, aby měl z čeho žít, a musí se mít stále na pozoru před vojenským aparátem.

Ke konci války se vrátí ke svým blízkým do rodné Koločavy. Na předchozí „způsob obživy“ si ale zvykl natolik, že v něm nadále pokračuje, proto se musí nadále ukrývat, tentokrát před českými četníky. Rodinný život s Eržikou je v důsledku jeho loupení a neustále hrozícímu nebezpečí neudržitelný. Trnem v oku začíná být i několika místním obyvatelům, kteří se ho rozhodnou zradit…

Provázkovský bandita

Původní trampský muzikál Balada pro banditu s legendami opředenou postavou Nikoly Šuhaje napsala dvojice Milan Uhde a Miloš Štědroň. Zatímco skladatelovo jméno je od počátku známé, politickému systému „nepohodlný“ dramatik musel svou identitu tajit. Autorství na sebe vzal Zdeněk Pospíšil, v jehož režii toto neotřelé dílo vzniklo.

Čtěte také

Brněnský Provázek mi zachránil život, říká spisovatel Milan Uhde

Balada pro banditu se inscenovala v Divadle na provázku (dnes Divadlo Husa na provázku). Děj byl vložen do netypického vyprávěcího rámce, který zůstal zachován i ve  filmové podobě tohoto díla z roku 1978 v režii Vladimíra Síse: příběh je vyprávěn u táborového ohně skupinou trampů, která dostupnými prostředky, jež jsou v lese nebo je mají v batozích, předvádí „hru na Nikolu Šuhaje“.

Právě tento inscenační posun a vůbec nápadité režijní provedení přispělo k tomu, že příběh nebyl ukotven dobově (do 20. let 20. století), ani místně (Podkarpatská Rus). Nejvíce se to projevilo ve vizuální stránce inscenace, zásadní vliv se ukázal ale i v té hudební.

Čtěte také

Nikola Šuhaj, vrah. Webový speciál Historie českého zločinu

Miloš Štědroň záměrně nerekonstruoval soudobý místní folklór a složil původní písně tak, aby byly hratelné u táborového ohně. Tím hudbě vdechl životodárnost, překračující rámec „pouhého“ divadelního představení.

Písně z Balady pro banditu se rychle staly jakoby přirozenou součástí nejen trampské komunity a nejen doby, ve které vznikly. Začaly žít a dodnes žijí vlastním životem, nehledě na jeviště.

Unikátní rozhlasová verze

Při převedení provázkovského muzikálu do rozhlasové podoby zákonitě odpadl zmíněný vnějškový posun trampského vyprávění. Zůstal zde pouze příběh Nikoly Šuhaje, sdělovaný prostřednictvím postavy vypravěče.

Čtěte také

Ivan Olbracht. Spisovatel Podkarpatské Rusi

Dalším rozdílem oproti divadelní verzi je obsazení. V původní verzi se herci střídali kromě hlavních postav i v dalších epizodních rolích, což bylo pro audiální pojetí nepraktické. Z tohoto důvodu v rozhlasové inscenaci účinkují umělci, kteří nepůsobili v souboru Divadla na provázku.

Rozhlasová inscenace v režii Zdeňka Pospíšila je navíc pozoruhodná i tím, že byla natočena dvakrát. Hned v roce 1975 totiž vznikla mono nahrávka, na základě které tehdejší politická garnitura dala pokyn, aby se zmíněný titul natočil stereofonně. Balada pro banditu je tudíž první stereofonní nahrávkou brněnského rozhlasu.