Nikdy jsem nebyla ctižádostivá. Žít s Hugo Haasem, no není to úspěch? Osudové ženy: Bibi Haasová

Narodila se v dubnu roku 1917 ve švýcarském Bernu jako Marie von Bibikoff – po svém otci baronesa. Michail von Bibikoff pocházel ze staré ruské šlechty a ve Švýcarsku působil jako poslední carský velvyslanec. Po Velké říjnové revoluci se z něj ale stal vyhnanec a potkal ho smutný osud.

Matka Marie M. Korseltová pocházela z Turnova, ale s Bibi mluvila výhradně francouzsky. „Bibi vyrůstala tam, kde se to její matce zrovna hodilo. Když chtěla mít svůj volný čas, poslala Bibi do kláštera,“ vzpomíná autor biografie Bibi Haasové Aleš Fuchs.

Láska k divadlu

Malé Marii, později přezdívané Bibi, se dostalo výchovy a vzdělání v celkem šesti klášterech. „V podstatě jsem si tam mohla dělat, co jsem chtěla,“ vzpomínala později. To se jí líbilo, protože toužila po samostatnosti.

Odmala měla výrazné pohybové nadání, a tak to zkusila nejprve s baletem. V Salcburku studovala internátní taneční školu Isadory Duncanové, ale záhy propadla divadlu. Ve Vídni se dostala ke studiu u věhlasného divadelníka Maxe Reinhardta a jeden rok také cestovala s kabaretem ruských emigrantů Modrý pták. Živila se chvíli také jako fotomodelka.

V Berlíně sháněla falešné pasy a německá policie ji zatkla za pomoc Židům. Z vězení se dostala jen díky přičinění dobrého přítele její matky Jana Masaryka. Ten nejenomže Bibi opatřil český pas, ale doporučil její matce, aby svoji dceru přivedla za Hugem Haasem. Měl z ní totiž udělat herečku.

Seznámil je Masaryk

Hugo Haas v jedné ze svých divadelních rolí (30. léta)|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V roce 1937 tedy přijela dvacetiletá Bibi do Prahy a poprvé se setkala s Hugem Haasem. „Bibi tehdy neměla ani tušení, kdo je Hugo Haas, ani že je slavným hercem Národního divadla. Když Bibi uviděl, podíval se na ni svýma haasovskýma očima a řekl: To by šlo. A našel pro ni malou roli ve filmu,” popisuje Aleš Fuchs.“

Ti dva ale brzy našli mnohem silnější motivy než jen filmové role. Proslulý milovník byl o 16 let mladší dívkou okouzlen. Našel v ní laskavou a vtipnou partnerku a o rok později už i manželku.

Brali se tajně v září roku 1938. Pouhé dva dny před podpisem tzv. Mnichovské dohody. To už Bibi čekala jejich syna Ivana.

Krutá volba

Když malý Ivan přišel v únoru 1939 na svět, byl Hugo Haas čerstvě propuštěn z Národního divadla. „Na jedné straně zažíval štěstí ze svatby a z dítěte, na druhé cítil tlak fašismu, který pronikal hlouběji do lidí, kteří se začínali bát.“

Okupace se blížila, ale Haas s odchodem do exilu váhal. Bibi proto vzala situaci do vlastních rukou. „Uměla dobře německy, tak šla na gestapo vyjednat víza. V krizový moment, kdy se mělo vyjevit, že Haas je Žid, umělou nešikovností převrhla kalamář, a Němci jim pas vydali,“ líčí spisovatel Aleš Fuchs.

Haasovi odjeli nejprve do Paříže, poté přes Portugalsko do USA. Jejich dvouměsíční synek Ivan ale musel zůstat v Československu. Trpěl žloutenkou a oba rodiče se báli, že by cestu nepřežil. Kdyby zůstali, hrozila by smrt ze strany nacistů Haasovi.

„Naivně jsem si myslela, že se pro Ivana vrátím,“ vzpomínala Bibi později. Nikdo nemohl tušit, že se jejich odloučení protáhne na šest let. Po celou tu dobu Ivana vychovávala jeho teta Soňa Haasová.

Hollywood

Podivné okouzlení (Strange fascination, 1952). Zleva: Hugo Haas, Cleo Moore|foto:Courtesy Everett Collection, Fotobanka Profimedia

V Americe to pro Huga a Bibi nebylo jednoduché. „Bibi se starala o to, aby se uživili, ale zároveň jim pomáhala celá řada známých, včetně Jana Masaryka. Haas se nakonec uplatnil jako herec i režisér. Našel dvůr, kde kdysi natáčel Chaplin, a tam začal tvořit své vlastní filmy,“ vysvětluje Aleš Fuchs.

Ve Spojených státech natočil celkem 35 snímků. I Bibi hrála malé role, ale jak sama přiznávala, ne ve filmech svého manžela. Hugo ji neobsazoval, a ona si o roli ani nikdy neřekla. Společně si však v roce 1944 zahráli v americkém snímku Dny slávy (Days of Glory) s tehdy debutujícím hercem Gregory Peckem. Tento film jim otevřel cestu dál do Hollywoodu.

Ona sama ale o vlastní úspěch příliš nestála. „Nikdy jsem nebyla ctižádostivá a neměla jsem pocit, že musím dělat něco kvůli svému úspěchu. Můj život byl přece dost úspěšný. Žít s Hugo Haasem, není to úspěch?“

Po válce se Haasovi v Americe mohli konečně znovu setkat se synem Ivanem. Tehdy mu bylo šest let. „Radost ale netrvala dlouho, protože Ivan byl nemocný a při jedné dialýze ledvin se bohužel neprobudil a zemřel,“ vysvětluje Aleš Fuchs.

Domů se vrátit nedokázal

Do Československa se Haasovi už natrvalo nikdy nevrátili. „Haas tomu nevěřil, měl velmi trpké zkušenosti s domovem, ale chtěl mu být alespoň na blízku. Přestěhovali se proto s Bibi nejprve do Itálie a pak zakotvili ve Vídni.“

O manželství s Hugem Haasem Bibi říkávala, že to byla taková dlouhá svatební cesta|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Hugo Haas zemřel v prosinci roku 1968. To bylo Bibi 50 let. Ona ale ani tehdy nepoklesla na mysli. „I když jí o rok později zemřela maminka a zůstala bez syna. Paradoxně se vrhla na pomoc druhým. Pomáhala dětem v klášteře, kde sama kdysi byla. Vždy byla obklopená spoustou mladých lidí. Nikdy nezůstala úplně sama.“ Zemřela ve svých 92 letech v květnu roku 2009 v Laxenburgu nedaleko Vídně.