Nedívám se do zrcadla a neříkám si: No ty jsi fešák, kámo, směje se herec Robert Urban
Často se u něm píše, že je krásný. Jak se mu to čte? „Jak na to odpovědět, aby člověk nevypadal jako idiot? Každé ráno se s tím ksichtem probudím,“ krčí rameny herec. Je pravda, že chtěl závodně tančit? A baví ho tanec i dnes? Co mu přinesl muzikál Kočky? Točí rád dobové filmy? Je jeho doménou muzikál, nebo činohra? Na co by chtěl pozvat?
„Pro mě je důležité, abych se líbil holce, která se líbí mně. Jestli jsem pro ni v tu chvíli hezký, tak to funguje. Ale je pravda, že jestli se my, herci, živíme zevnějškem, tak se o sebe musíme nějak starat a udržovat se v kondici. Ale abych se každý den podíval do zrcadla a říkal si: No ty jsi fešák, kámo! Tak to ani náhodou,“ směje se Robert Urban. „Jestli to člověku přinese další práci, tak fajn.“
„Odmalička jsem tancoval, chodil do sboru a dělal gymnastiku. To herectví ke mně tak jako připutovalo. Navíc jsem začal zpívat,“ ohlíží se.
Až se dostaneš na konzervatoř, tak na to budeš vzpomínat. To budou krásná léta, řekla mu prý jedna profesorka, která už jeho přijetí brala jako hotovou věc. „A musím říct, že měla pravdu,“ komentuje to herec Robert Urban. „Našel jsem tam spoustu kamarádů. I když to nebylo jednoduché, je to významná část mého života,“ uzavírá v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
