Nechtěla jsem být ta první uprostřed. Ale byla jsem cílevědomá, ohlíží se tanečnice Daria Klimentová
„Když se řekne balet, naskočí mi jako první dřina, bolest a únava. Ale taky vášeň a radost,“ zamýšlí se světově uznávaná tanečnice, pedagožka a taky fotografka. Umí se sama pochválit? Jak často jezdí do Čech? Liší se studenti v různých koutech světa? Změnil se balet? Lpí choreografové na své verzi baletu? Projevuje se moderní zrychlení i v tanci? Kdy baletky odcházejí do důchodu? Jak proběhlo její rozloučení se scénou?
Tančila všechny role, o kterých sní baletky. Účinkovala na světových scénách a 18 let byla první sólistkou anglického národního baletu. Dnes balet učí. „Dnes už netančím, ale když se občas podívám na některá svoje videa, říkám si: Hm, nebylo to zas až tak špatný,“ usmívá se Daria Klimentová.
Zářila už na konzervatoři. „Ve čtrnácti se primabalerínou nestanete. To trvá roky. Asi ve mně cítili potenciál.“ Problémy však byly. „Styděla jsem se, neuměla jsem se smát a nechtěla jsem být ta první uprostřed. Na druhou stranu jsem v sobě měla disciplínu a byla jsem cílevědomá.“
Ke svým studentům je díky vlastním zkušenostem chápavá. „Sama jsem si tím prošla a občas si připadám ne jako pedagog, ale jako psycholog. Ke každému studentovi musíte mít jiný přístup. Neustále se to učím.“
Cítí se být víc primabalerínou či pedagožkou? „Myslím, že když jste primabalerína, tak jste jí už doživotně. Já jsem hlavně Daria Klimentová,“ uzavírá tanečnice, pedagožka a fotografka v Blízkých setkáních.
Související
-
Baletní podlahu a tyč mám i v obýváku. Zrcadlo tanečnice Darii Klimentové
Životní sen se jí splnil hned po konzervatoři, kdy se stala primabalerínou Národního divadla. Nabídku do zahraničí proto přijímala váhavě. Jaké bylo její působení v Anglii?
-
Milovala bridž, balet, zatuchlou vůni archivů... a Bróďu. Osudové ženy: tanečnice Bíba Brodská
Říkali jí Bíba. Navzdory vrozené vadě se aktivně věnovala tanci, který se stal i předmětem jejího badatelského úsilí. Díky ní vznikly kompletní dějiny tuzemského baletu.
-
Úžasné životy: baletní mistryně Věra Ždichyncová podle Nely Boudové
Členka baletu Národního divadla a herečka se setkaly až díky józe. Dokument o Ždichyncové pohledem jogínské žačky Boudové je tak plný duchovního poznání a pokory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
