Meteor o šakalech, pingpongovém míčku v urychlovači a korýši v brnění

Kdy u nás naposledy vyli šakali?

Šakal|foto:Tomáš Mařas, Český rozhlas

„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý Měsíc.“ Kdo by neznal tuto větu ať už z filmu Marečku, podejte mi pero nebo přímo osobně ze školy. Psávali jsme to tak často, že to budilo dojem, jako by šakali v naší přírodě byli běžnou záležitostí. Nebyli. Naši pradědečkové a prababičky je osobně neznali. I proto se kolem nich šíří mýty. Jan Andreska v Meteoru popsal, jak probíhá jejich návrat do naší přírody. Víte, proč mají šakali žijící na jihu větší uši?

Zpožďování a zrychlování zvuku i světla

Portrét Christiana Dopplera|foto:Český rozhlas

Představte si, že jedete vlakem rychlostí třeba 100 km v hodině. Vstanete a půjdete rychlostí 6 km/hod směrem k lokomotivě. Vůči pražcům bude vaše rychlost 100 + 6 = 106 km/hod. Při chůzi opačným směrem pak 94 km/hod. Primitivní příklad, říkáte? Jak to ale bude s vlnovou délkou světla či frekvencí zvuku při pohybu od nás nebo k nám? Trvalo až do roku 1842, než na to lidstvo přišlo. Tzv. Dopplerův jev, jsme si přiblížili v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

K čemu potřebuje urychlovač pingpongový míček?

Urychlovač LHC v CERN|foto:Petr Kulhánek, Český rozhlas

Je to až neuvěřitelné, ale bez vylepšeného pingpongového míčku, se v CERN neobejdou. A nemyslíme tím dva pingpongové stoly v kantýně. Pingpongový míček je potřeba po každé velké odstávce urychlovače. Jedna taková právě probíhá a na počátku roku 2020 bude největší urychlovač světa LHC opět uváděn do provozu. Jenomže se to musí udělat opatrně. Jako první vstupuje do hry právě pingpongový míček, který má v sobě vysokofrekvenční zdroj. Vpustí se přímo do hlavního „potrubí“ urychlovače, kterým obíhají téměř rychlostí světla různé částice. Proč? K čemu míček slouží? To v Meteoru vysvětlil dr. David Bělohrad, technický pracovník CERN.

Korýš s hliníkovým brněním

Korýš Hirondellea gigas |foto:Český rozhlas

Dnes je brnění nepraktickým přežitkem, ale ve středověku se bez něj rytíři či žoldáci neobešli. Svá „brnění“ mají i různá zvířata. V podstatě slouží i podobným účelům – chrání před nepřáteli, a navíc pomáhají odolávat prostředí. Přímo na dně Mariánského příkopu byl objeven korýš, která má také své brnění - pevnou schránku. Problém je, že v tak velké hloubce by se mu měla už dávno rozpadnout. Jenomže korýš si s tím dokázal poradit. Jak? To přiblížil biolog prof. Jaroslav Petr.

Jedovatá sopka, která vyhnala čtvrtinu Islanďanů

Dnešní pohled na okolí sopky Askja|foto:Český rozhlas

Rok 1875 zůstane navždy pro Islanďany noční můrou. Výbuch sopky Askja dosáhl takových parametrů, že vyhnal tisíce obyvatel ostrova do zahraničí, převážně USA. Sopka sice dávala dopředu vědět, že se něco chystá, ale tehdejší znalosti byly nedostatečné a pojem evakuační plán neznámý. Jedovaté plyny dorazily až do kontinentální Evropy. Co se tehdy stalo, a proč právě výbuch této sopky měl tak vážné důsledky? V Meteoru jsme představili příběh sopky Askja v rámci cyklu o islandských sopkách, které zásadně ovlivnili ostrovní i kontinentální evropské obyvatelstvo. Události komentuje geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV.