Sopky na Merkuru

Naší první zastávkou na cestě za poznáním mimozemských sopek je planeta Merkur, která se nachází nejblíže ke Slunci. Člověk by si řekl, že musí jít o pěkně rozpálené těleso, kde všechno bublá a vře, sopka vedle sopky…Ale je to úplně jinak!

Na Merkuru už dávno aktivní sopky nejsou. Doklady o sopečné činnosti na planetě pocházejí z její dávné historie. Dodnes na ní lze zaznamenat známky někdejších projevů výlevného i explozivního vulkanismu.

„Při výlevném vulkanismu se magma dostává na povrch a volně se rozlévá po okolí. Rozsáhlé lávové proudy při tom vyplňující impaktní krátery a pokrývají krajinu. V případě explozivního vulkanismu se magma dostává k povrchu, ale trhá se tam na kousíčky, které se dále vyvrhují do okolí v podobě strusky a sopečného prachu,“ vysvětluje Petr Brož.

Zemi od Merkuru dělí 100 milionů kilometrů, planeta nám je ale vzdálená i svým zjevem a odlišnými podmínkami na jejím povrchu. Můžeme na Merkuru vůbec najít nějakou klasickou sopku, podobnou těm, které známe ze Země, nějaký druhý Vesuv?

„V případě Merkuru žádné přirovnání neplatí. Na Merkuru se dodnes nepodařilo najít žádnou sopku v podobě hory, která by vyčnívala nad krajinu. Spíše se to podobá lávovým proudům, které se vylily do okolí, ale nic z toho nepřipomíná klasickou pozemskou sopku,“ dodává Petr Brož.

Čím to, že Merkur postrádá klasické sopky? Předpokládá se, že to souvisí se slabší gravitací na planetě a s absencí atmosféry. Sopečný výbuch vyvrhne materiál na velkou plochu, ale nedojde k vrstvení na sebe a vybudování lávového kužele.

Zprávy od Messengeru

Zajímavé informace o merkurovských sopkách vzešly z fotografických snímků pořízených díky sondě Messenger v roce 2008. Odhalily zvláštní kráter ledvinovitého tvaru, okolo kterého se nacházel lem světlejšího materiálu. Spektroskopicky se následně zjistilo, že materiál je sopečného původu. „Zdá se tedy, že tam zřejmě muselo docházet k explozivnímu vulkanismu, podobných kráterů se našlo kolem 150,“ říká Petr Brož.

Dosavadní výsledky naznačují, že převážná část explozivní fáze vulkanismu se odehrávala před 3,9 až 3,8 miliardami let, nejmladší pak před „pouhou“ jednou miliardou roků. Vulkanismus tam tedy byl dlouhodobou záležitostí.

Zdá se, že vulkanismus je na Merkuru spojen s dopady těles na jeho povrch. Tím, jak planeta postupně chladne, tak zmenšuje svůj objem. Od doby vzniku až do současnosti se zmenšila o sedm kilometrů. Kůra Merkuru se postupně stahuje do sebe a uzavírá přívodní dráhy pro magma nacházející se pod ní.

„Když na povrch Merkuru dopadne dostatečně velké těleso, tak tento dopad způsobí popraskání kůry. Na okamžik dojde ke změně tektonického napětí a magma má najednou možnost z hloubky rychle vystoupat k povrchu a spustit vulkanismus,“ vysvětluje Petr Brož.

Když soptí sopka na Zemi, dostává se do vzduchu obrovské množství prachu a plynů. Jak je to ale na Merkuru, který postrádá atmosféru? Plyny vyvržené při sopečné erupci na Merkuru se buď začaly usazovat na jeho povrchu ve formě vodního ledu, anebo došlo k jeho zničení vlivem interakcí částic, které vyvrhuje Slunce.

Voda na Merkuru

„Nicméně část těchto sopečných plynů mohla přežít, v oblasti pólů se totiž podařilo detekovat přítomnost vodního ledu. Měl by se nacházet hluboko v impaktních kráterech, v místech, kam nikdy nesvítí slunce,“ prozrazuje Petr Brož. Voda ale nemusí pocházet jen ze sopečné činnosti. Jiné vysvětlení se kloní k názoru, že se voda na planetu dostala vlivem dopadu komet (komety jsou z velké části tvořeny vodou).

Studium sopečné činnosti na Merkuru nám umožňuje pochopit, jak funguje vulkanismus na tělese, které má přibližně třetinovou gravitaci oproti Zemi, ale které zcela postrádá atmosféru. Tedy zjistit, jak gravitace a absence atmosféry ovlivňují průběh sopečných explozí, výstup magmatu a rozptyl sopečných částic po povrchu planety.

Jak to funguje na jiných planetách? Dozvíte se v příštím vydání pořadu Meteor. Vysíláme každou sobotu ráno.