Letov: Letecká legenda v době krize vyráběla i skládací kajaky

Zaměstnance tehdy tvořili hlavně nadšenci z řad různých leteckých útvarů, mechaniků a letců, kteří se vraceli z evropských bojišť. O dva roky později se podnik s názvem Hlavní letecké dílny v Praze přesunul na vojenské letiště do Kbel a jeho výrobní doménou byly letouny řady Š (podle tehdejšího šéfkonstruktéra Aloise Šmolíka).

Po letounech kajaky

Požadavky na výrobu stoupaly, objekty ve Kbelích přestaly vyhovovat, a tak se v roce 1923 začala stavět nová továrna v pražských Letňanech. V roce 1926 zaměstnávala už na 410 lidí. Ani jí se ale nevyhnula světová hospodářská krize ve 30. letech. Zahraniční zakázky klesaly a ubývalo i objednávek ministerstva národní obrany.

Aby Letov nemusel přejít k propouštění svých zaměstnanců, zařadil do výroby i „doplňkový program“. V truhlárně byla například zavedena výroba později světoznámých kajaků značky Letov (pro jednu i dvě osoby, včetně kajaků skládacích). S jejich výrobou se pokračovalo i po skončení krize.

Dva ničivé požáry

Rok po revoluci v roce 1989 došlo k požáru haly 6, kde se nacházela technologická dílna a oddělení obchodně-technických služeb. Shořely důležité písemnosti týkající se servisní činnosti, měřicí přístroje, díly a sestavovací přípravky prototypu letounu L 11. O rok později Letov zachvátil další požár. 

Při druhém požáru v roce 1991 byly zničeny haly 13 a 14, kde byly umístěny nejen sestavovací přípravky pro výrobu zadních částí křídel, vztlakových klapek, ocasních ploch, zadních částí trupů a nádrží pro letouny L 39, ale i významná část rozpracované výroby. Oba požáry vznikly v noci a jejich příčina nebyla dosud objasněna.

Kdy dostal Letov svoje jméno? Jaké letouny z továrny vycházely? Jaký osud potkal Letov po druhé světové válce a v době komunismu? Existuje vůbec továrna ještě dnes?