Poděbradka: Jak pruský proutkař našel vodu nejenom pro celé Poděbrady

Poděbradka byla objevena náhodou při hledání pitné vody pro město Poděbrady. Vody jejího typu je pod Středočeským krajem tolik, že je prakticky nevyčerpatelná.

První zmínku o budoucí Poděbradce najdete už v roce 1624. Tehdy na okraji Poděbrad vytryskl pramen a objevila se studánka, z níž „po celý měsíc krev tekla“, jak zmiňuje sám Ján Ámos Komenský ve spise O těžkých protivenstvích církve české. Nikdo tehdy netušil, že jde o železitou vodu, která dala později základ slávě dnešních lázní.

Logo

Klíčovou událostí v její historii bylo hledání pitné vody pro město Poděbrady v roce 1903, kdy kníže Arnošt Filip z Hohenlohe-Schillingfürstu pozval do Poděbrad pruského šlechtice a věhlasného proutkaře Karla von Bülowa z Bothkampu. O dva roky později se na druhém zámeckém nádvoří dělal vrt do hloubky 96,7 m.

Na srdce jsou Poděbrady

Pramen dostal název Bülow po svém objeviteli. Postupně se navrtaly další dva zdroje minerálky a 5. června 1908 se slavnostně otevřely i lázně, které kníže Hohenlohe nechal postavit na radu doktora Bohumila Boučka. Později se mezi lidmi vžilo úsloví: „Na srdce jsou Poděbrady.“

Prameny Eliška a Bülow už dnes nejsou funkční. Většina z původních 27 vrtů v  okolí Poděbrad byla utěsněna. Minerální vodu si můžete načepovat u vývěrových altánů na Riegrově náměstí, naproti nádraží, v zámeckém příkopu a uvnitř kolonády.

Poděbradka je nevyčerpatelná

Z chemického hlediska jsou si zdejší minerální vody velmi podobné. Rozdíly jsou hlavně v množství rozpuštěných látek a obsahu oxidu uhličitého. Chuť mají ale všechny přibližně stejnou.

Voda podobného typu je díky hydrogeologickému podloží asi pod třetinou Středočeského kraje, což je asi 900 metrů čtverečních. Nachází se v křídovém pískovci v hloubce 80–150 m, takže je prakticky nevyčerpatelná.

autoři: Jitka Škápíková , Magdalena Šorelová
Spustit audio

Související