Jde to!, ukázal Meteor
Dva týdny po sobě přinesly nečekanou zprávu. Nejprve vědecký projekt získal největší podporu v dějinách českého crowdfundingu (368 284 Kč, což je 123 % potřebné částky), pak se totéž stalo i projektu základního výzkumu (74 121 Kč, což je 148% potřebné částky). Co se to vlastně stalo? A jaké z toho plyne poučení pro následovníky?
Oba projekty se od sebe velmi liší: jeden humanitní, antropologický, druhý technický. První víceméně individuální projekt mladé vědkyně Zuzany Štěrbové, druhý je dílem party chlapů, potápěčů. V jednom se rekonstruují jemná přediva dávných vzpomínek, v druhém se sváří, řeže a brousí hrubými nástroji jedno mnohatunové zařízení. První se věnuje základnímu výzkumu, druhý aplikované vědě... Byla příležitost zjistit, jaký typ projektu má u Čechů větší šanci.
Jak sbírka proběhla?
Trochu jako aukce, na začátku klid a v závěru napětí a emoce. Oba projekty dostaly k dispozici shodně 60 dní, během nichž mají možnost oslovovat přispěvatele. Sbírka začala okamžikem zveřejnění ve vysílání pořadu Meteor na vlnách Českého rozhlasu, 28. září, kdy Meteor oslavoval své padesátiny. Během následujících dvou měsíců se ve vysílání pořadu o každém projektu mluvilo čtyřikrát, stejnou četnost měly i doplňkové články na stránkách Meteoru. Kromě toho každý tým svůj projekt propagoval mezi přáteli, na Facebooku nebo ve vědecké a studentské komunitě. Přes všechno úsilí částky rostly pomalu. Bez ohledu na to, jestli si týmy stanovily jako cílovou částku 50 jako v případě Zuzany Štěrbové nebo 300 tisíc jako tým Matyáše Šandy. Výše požadavku zřejmě primárně nerozhoduje. Po rozjezdu uvízla vybraná částka v obou případech na dlouho pod 30 procenty, takže se zdálo, že projekty nemají šanci. Pokud se totiž nevybere všechno, nezískávají podle pravidel crowdfundingu nic. Pár dní před koncem ale přišel obrat, doslova v cílové rovince se najednou začaly přičítat nové dary a den před koncem měly oba vědecké projekty 100 procent. Ve zbývajících hodinách částka povyrostla ještě o další desítky procent! Štěrbová i Šanda připouštějí, že věřit v úspěch začali až den, dva před koncem…!
Učení za pochodu
Hlavní úskalí? Oba týmy se na začátku vyrovnávaly s tím, že účast v crowdfundingu přišla náhle. Byl to nápad Marka Janáče, autora Meteoru, pokusit se udělat pro vědu něco víc, než dělá rozhlas v běžném vysílání. Janáč vytipoval dva projekty a oslovil autory s více než dvouměsíčním předstihem, aby se mohli dobře připravit. Vytrhl je z rytmu jejich naplánovaných aktivit. „Byla to navíc velká neznámá,“ reagují shodně Šanda i Štěrbová. Rozmyslet částku a její využití, nabídnout odměny pro dárce, natočit propagační video na Startovač a komunikovat s rozhlasem - zdá se, že toho není tolik, ale pro nezkušené, kteří jsou zčista jasna hození do vody, zřejmě až dost. „To bylo na té celé sbírce možná dokonce úplně nejtěžší,“ uvažuje Štěrbová.
„Museli jsme se naučit o svém projektu mluvit,“ říkají jak jeden, tak druhý. „Pořád dokola někomu opakovat, co děláme a proč,“ to pro Šandu nebylo úplně snadné. Štěrbová zase musela opustit úroveň odborné komunikace a mluvit k laikům. Pochopit, že neodborník nepotřebuje znát celý odborný kontext, nepotřebuje odbornou terminologii. Co je řečeno, tomu musí jazykově i obsahově rozumět. „Byla to škola popularizace,“ říká Štěrbová, „a komunikace s lidmi z Meteoru a Startovače mi v tom hodně pomohla. Dneska používám míň cizích slov,“ usmívá se.
Za pochodu bylo potřeba hledat také nové způsoby, jak projekty dostat k potenciálním dárcům. Tým Hydronautu se spolehl na sociální sítě v logice toho, že svůj projekt prezentoval jako komunitní fanouškovskou akci. Protože ale všechno vzniklo spontánně a rychle, neměli připravenou facebookovou síť přátel a teprve během sbírky se rozrostla na 400 členů. „Kdyby bylo víc času a sil, asi bychom vedle Facebooku koukali využít i Twitter,“ přemýšlí Šanda a dodává: „Prezentace v rozhlasu byla taky důležitá, je to seriózní médium, a pomohla nám i reportáž v České televizi.“ Zuzana Štěrbová se zase opřela o kolegy z prostředí Karlovy Univerzity. Požádala je o umístění odkazu na jejich internetové stránky. Čím víc se o tématu sexuálního imprintingu vysílalo a psalo, tím víc doplňujících otázek a podnětů k rozvíjení dostávala od rozhlasových posluchačů a čtenářů. „Bylo na tom vidět, jak tomu projektu lidi víc a víc rozumějí. Je moc důležité, aby lidé pochopili, o co přesně jde.“ V závěru sbírky Startovač připravil s realizátory videorozhovor. Štěrbová si všimla, že lidé náhle ocenili její přirozenost a uvolněnost projevu. „Aby člověk lidi zaujal, musí mluvit přirozeně, ne snad banálně, ale zkrátka srozumitelně,“ shrnuje. Je totiž důležité, aby lidé vědce vnímali jako normálního člověka. Úspěchu sbírky taky pomůže, jestliže je zvolené téma aplikovatelné do praxe. Respektive pokud autor projektu zdůrazní způsoby, jimiž jeho téma zasáhne život ostatních lidí, je přesvědčena Zuzana Štěrbová.
Tým Hydronautu se díky projektu, iniciovanému Meteorem, poprvé dostal do situace úzké spolupráce a operativního rozhodování, reagování na nečekané situace. „I kdyby sbírka nevyšla,“ řekl mi v průběhu Pavel Boháček, Šandův kolega, „tak tohle je cenný vedlejší zisk, který využijeme třeba při Misi 1, kterou v DeepLabu provedeme.“ Rozdíl obou projektů spočívá mimo jiné i v tom, že zatímco Hydronaut je dílem týmu lidí, výzkum sexuálního imprintingu táhne víceméně sama Zuzana Štěrbová. Uvědomila si výhody i nevýhody tohoto individuálního přístupu. Má sice všechny výstupy pod kontrolou, ale taky nese veškerou zátěž.
Znovu a lépe?
Společný projekt Českého rozhlasu, Startovače a týmů Hydronautu a Výzkumu sexuálního imprintingu ukázal reálnou možnost doplňkového financování vědy. „Kdokoli by chtěl jít do podobné sbírky, měl by nejdřív zvážit své možnosti. Za sebe to ale můžu doporučit. Dnes bych dokázala i poradit kolegům, na co se mají připravit,“ ujišťuje Zuzana Štěrbová. Co by neměly budoucí crowdfundingové projekty pominout a čemu je lepší se vyvarovat?
Vydržet plné nasazení po celých 60 dní. Vyhradit si dostatek času. „Bez aktivního přístupu se to nedá dělat,“ ověřil si Matyáš Šanda. Vedoucí projektu by neměl házet flintu do žita, do poslední chvíle totiž není nic ztraceno! Malomyslnost je ale - tváří v tvář příliš pomalu se sunoucímu ukazateli získané částky - rizikem pro psychiku žadatele. A Matyáši Šandovi se to stalo. Tři týdny před koncem projektu zažil pocit marnosti. Došly mu síly, měl dojem, že je na vše sám a že vstup do projektu byl špatný nápad. V té době bylo na kontě už 120 tisíc korun. Ani ne polovina. Představa, že více než dva měsíce intenzivní práce mohou skončit tím, že se vše vrátí zpět dárcům, byla v té chvíli pro Sandu skličující.
| Jak na to? |
| Důležité je komunikovat otevřeně a věcně. Významný je počáteční start v podobě vysvětlujícího videa, na němž žadatel vysvětluje svůj záměr. I vědecký projekt lze představit zajímavě, bez použití cizích slov a termínů, s nimiž jsou obeznámeni jen kolegové žadatele. |
| Autor by měl při prezentaci myslet na adresáta: neodborníka se zájmem o vědu. Hovořit o svém tématu jednoduše, srozumitelně, motivovaně. Odhodit strach z nepochopení (k němuž se zpětně přiznává Zuzana Štěrbová). |
| Kampaň je lepší připravit s dostatečným předstihem. Matyáš Šanda doporučuje půl roku. Méně je podle něj málo. Spíše než délka přípravy je důležitá její kvalita. Dlouhá příprava se může rozvolnit. K dlouhodobé motivaci týmu je třeba větší energie než ke krátkodobé zato intenzivní práci. |
| Je důležité propagovat projekt maximálním množstvím způsobů, v sociálních sítích, odborných kruzích, v médiích. Matyáš Šanda doporučuje navázat podobnou spolupráci jako s rozhlasem i s dalšími institucemi. Průběžně inovovat a doplňovat sdělení. |
| Systém odměn je dalším způsobem jak zapojit veřejnost. I tam, kde je těžké něco konkrétního nabídnout, jako v případě výzkumu sexuálního imprintingu, lze motivovat například přednostním zveřejněním výsledků. |
| Z pohledu médií by prospělo, kdyby autoři projektů sami aktivně informovali o tom, co nového a zajímavého se právě v jejich projektu děje. Tím by mediální prezentace získala cenné impulsy, projekt by byl představen z více stran a veřejnost by lépe porozuměla jeho smyslu. |
| Rozhlas má sílu podílet se na vytváření aktivních komunit nakloněných vědeckému poznání, o niž se podobné projekty opírají. Meteor jako předsunuté stanoviště vědeckých laboratoří může být místem setkání obou jinak oddělených světů. |
Vyšlápnutá stezka
Uplynulých 60 dnů lze chápat i jako test vzájemných bariér. Ukázalo se, že mezi neodborníky je velký potenciál zájmu o vědu. Ale současně i zájem o veřejnou podporu mezi vědci. „Když se ten poslední den vyšplhala částka nad 100 procent, šla jsem po chodbě fakulty a najednou mě všichni zastavovali a blahopřáli mi, kolegové i úplně cizí lidé, o kterých jsem nevěděla, že to sledují! Bylo to neuvěřitelné a dojemné,“ vypráví Zuzana Štěrbová. O čem to svědčí? Vědce tento způsob financování nebo spolufinancování vědy zaujal, aniž by to dávali autorce najevo. Jako doplňková metoda tedy možná bude crowdfunding jednou hrát opravdu významnou roli. Třeba tam, kde jde o malé částky, o nákup konkrétního přístroje, softwaru, studentskou stáž a podobně. Hydronaut ale ukázal, že může jít i o větší obnos v řádu statisíců korun, pokud se podaří nějakým praktickým výsledkem nadchnout dost lidí.
Práce v radotínské dílně pokračují, během příštího týdne by se měla nad budoucí ponorkou vztyčit hala. „Čím dál tím víc si uvědomuji, že bez sbírky by to bylo s projektem špatné,“ říká Matyáš Šanda. Jeho kolegové mezi tím distribuují odměny podporovatelům. Zuzana Štěrbová odpovídá na stovky podpůrných e-mailů, které v posledních dnech dostala. A rozhoduje se o nákupu grafického programu na portréty osob, které se u jejích respondentek podílely na imprintingu…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
