Jan Kofroň: Rusové udělali zásadní chybu. Nevšimli si, že na Ukrajině žije ukrajinský národ

Válka na Ukrajině trvá už 69. den. Konec je stále v nedohlednu. Změnilo se ale hodně. „Podstatné je hlavně to, že obyvatelé Ukrajiny se dnes cítí být více Ukrajinci než kdy jindy. Co se týče pozemních operací, tak Kyjev jako hlavní město už není přímo ohrožen,“ vypočítává v pořadu Jak to vidí... politický geograf Jan Kofroň.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Bitva o Donbas‘. Ruská vojska zahájila na východě Ukrajiny novou ofenzivu

„Rusům se od té doby nepovedlo provést nějaký zásadní průlom. Je ale fér říct, že stažení z Kyjeva bylo v zásadě jejich rozhodnutí, byť vynucené těžkými ztrátami. A samotný odchod zvládli poměrně dobře. V porovnání s tím, jak začátek operace zpackali.“

Ukrajinská strana nicméně podle všeho není v tento okamžik schopná přejít do protiútoku a získat nějaké významné území zpátky. „Ruská armáda se oproti tomu pokouší o větší ofenzivu v oblasti Donbasu. A zdá se, že se z předchozích chyb částečně poučila.“

Poučeni z chyb?

Aktuální situace na Donbasu dává podle Kofroně z pohledu ruské doktríny a taktiky smysl. „Je to mnohem promyšlenější postup. Rusové se snaží využít svého dělostřelectva, snaží se použít alespoň do nějaké míry i své letectvo.“

Strukturální problémy, které ruská armáda má, ale samozřejmě nepůjde odstranit během několika málo týdnů. S odstupem času však lze konstatovat, že hlavní chybou Ruska bylo hrubé podcenění bojeschopnosti nepřítele a Ukrajinců vůbec.

„Rusové totiž šli do operace s extrémně optimistickými očekáváními. V zásadě asi ani neměli žádný plán B pro situaci, když by se Ukrajinci bránili. Už na začátku jsme viděli, že také nevyužívali pořádně výhody, které mají třeba v oblasti dělostřelectva...“

Národ s vlastní identitou

Ruský postup na začátku byl sice extrémně rychlý, ale v zásadě nekoordinovaný. „Rusové prostě vsadili všechno na politickou kartu. Že se jim podaří pod tlakem rychlého postupu donutit vládu v Kyjevě uprchnout. Toto politické vítězství jim pak mělo zajistit vojenský zbytek operace. To se ale nestalo.“

Čtěte také

Ukrajinista David Svoboda: Putinova obsese Ukrajinou koření v ruském velmocenském mýtu. Historií jsou ale posedlí i Ukrajinci

Hlavním důvodem bylo podle Kofroně to, že ukrajinská armáda prošla od anexe Krymu v roce 2014 podstatným vývojem. „Ukrajinská armáda sice stále není nejšpičkovější bojovou silou na světě, ale prostě je výrazně někde jinde než v roce 2014.“

„Zároveň tu velkou roli hraje fakt, že okupované oblasti Krym, Donbas a Luhansk, tedy nejvíce proruské oblasti, najednou zůstaly mimo Ukrajinu. Hlavní rozkol, který na Ukrajině byl před rokem 2014, tedy vlastně ruskou okupací zmizel.“

„A právě v tento okamžik se Ukrajina začala formovat jako klasický národní stát s povědomím identity. A to vidíme velmi zřetelně i dneska. To, že tu vznikl ukrajinský národ, jasně definovaný, si Rusové podle mě na začátku opravdu nepřipustili. Teď je ale více než jasné, že už prostě nejde mluvit o tom, že by Ukrajinci byli nějakými nepovedenými Rusy.“