Jak vyrobit zlato? Alchymistům se to nepodařilo. Přestože zlato z jiných kovů vyrobit lze

30. říjen 2010

Nápad vyrobit zlato transmutací (přeměnou) z levnějších a méně ušlechtilých kovů přitahoval po staletí. Dílem dobrodruhy, dílem podvodníky, snažící se vlastnosti zlata napodobit. Alchymistické záznamy na nás dnes mluví jazykem poměrně nesrozumitelným. 

Pojmem transmutace jsou v současné době označovány pouze ty přeměny prvků, které jsou uskutečněné uměle. Této přeměny není dosaženo pomocí chemických reakcí typu smíchání a zahřátí, jak si představovali alchymisté, ale fyzikálně vyvolanou přeměnou atomových jader, která vede ke změně jejich složení, a tím ke vzniku jiných prvků. Proto se těmto procesům říká jaderné reakce.

Nastávají interakcí atomových jader s částicemi, ze kterých je jádro složeno – tedy s protony, neutrony, nebo s jejich kombinacemi. A to výhradně tím, že jádro zachytí kolem letící částice a zabuduje je do své struktury. Tím se ovšem poruší stabilita jádra, a proto se jedné nebo více částic zbaví. Přitom se přemění na jiný atom – radioaktivní nebo stabilní.

Radioaktivní rozpad je vlastně transmutace

Henry Becquerel v laboratoři při experimentu s magnety

Přirozenou radioaktivitu, tedy jev, kdy se jádra atomů určitého prvku samovolně přeměňují na jádra jiného prvku, objevil v roce 1896 francouzský fyzik Henry Becquerel. Vzápětí se přišlo na to, že radioaktivní rozpad je vlastně transmutace, protože při ní z jednoho chemického prvku vzniká prvek jiný. Vznikaly však samovolně od přírody, bez zásahu člověka.

V roce 1919 uskutečnil první jadernou přeměnu v laboratorních podmínkách anglický fyzik Ernest Rutherford: přeměnil jádro dusíku v jádro kyslíku ostřelováním částicemi alfa (jádry helia). Další výzkumy ukázaly, že prakticky všechny prvky, které se na Zemi vyskytují, lze uměle přeměnit v jiné s využitím jaderného štěpení (rozbíjení atomů) nebo jaderné fúze (spojování atomů).

Zdroj energie hvězd

Zbytek hvězdy po výbuchu supernovy

Uměle je možno dosáhnout přeměny prvků v cyklotronech, v synchrotronech a lineárních urychlovačích. Byly vyrobeny vysoce nestálé prvky: např. rutherfordium, dubnium, bohrium, hassium. Přirozená přeměna prvků probíhá ve vesmíru v období několika minut po vzniku vesmíru (jádra lehkých prvků), později v nitru hvězd (jádra prvků až po železo) a při zániku hvězd (těžká jádra).

Zdrojem energie hvězd je přeměna vodíku na helium, v pozdějších fázích obrů a veleobrů dochází ke slučování atomů helia na uhlík, dusík, kyslík, neon a další prvky. V okamžiku, kdy teplota nitra hvězdy dosáhne hodnoty kolem čtyř miliard stupňů Celsia, se různé prvky slučují v různých vrstvách kolem jádra, nejtěžším prvkem je železo, které je nejstabilnější. Ve chvílích, kdy hvězdě dojde palivo, se její jádro zhroutí, což zapříčiní výbuch supernovy, při němž se vytvoří obrovské množství tepla a prvky, které se zde vyskytují, se sloučí a vytvoří těžší prvky až po uran.

Jako za dob Rudolfa II.

Joseph Wright z Derby: Alchymista

V 60. a 70. letech 20. století vyšlo ve Francii několik knih Corentina Louise Kervrana o neradioaktivní přeměně prvků v rostlinách a živočišných organismech. Pokusy byly opakovány v různých laboratořích ve světě. Protože některé výsledky pokusy potvrdily, ale jiné nikoliv, byl přijat závěr, že pozitivní výsledky byly získány v důsledku chyb měření.

Obecně lze říci, že seriózní informace o možné neradioaktivní přeměně prvků nejsou ve vědeckém světě dostupné. Zprávy na internetu nejsou dostatečně průkazné a je nutno je brát pouze jako zajímavost. Obdobně jako údajné přeměny rtuti ve zlato alchymistů za dob Rudolfa II.

autor: Václav Provazník
Spustit audio