Historik Michal Stehlík: Tajemná obálka TGM není nějaká sakrální záležitost. Ukazuje, že Masaryk nebyl bůžek na koni

„Od začátku jsem k tomu přistupoval s jistou skepsí. Byl jsem si téměř jist, jako mnozí, kteří znají osud Tomáše Garrigua Masaryka v posledních letech, že patrně nepůjde o rok 1937 a září. To bylo asi poměrně očekávatelné,“ říká na adresu obálky, která měla ukrývat poslední slova prvního československého prezidenta historik a slovakista Michal Stehlík.

Výjimečné na otevírání Masarykovy obálky bylo podle něj prolnutí události se školami. „Tam jsem si trošku připadal, že se ocitáme v první republice a rozdáváme školám brožurky, co zpívat a co recitovat, když se řekne Masaryk. Tam jsme se vrátili v tom pocitu,“ poznamenává ironicky.

Čtěte také

Pavel Kosatík: Opravdu musíte vědět, jestli byl Masaryk císařským levobočkem?

„Jsem prostoupen skepsí,“ shrnuje svůj postoj Stehlík a kritizuje zneužití Masarykových slov v předvolební kampani. „Co se dalo čekat jiného, než že se toho ujmou sociální sítě a všichni budou citovat jednu větu o vzdělání, jako by Masaryk celý život neříkal nic jiného?“

Historik zdůrazňuje, že obsah obálky si vyžaduje odstup a hlubší analýzu. „I Dagmar Hájková konstatovala, že nám to spíš dokresluje obrázek a vrací nás to do konkrétního okamžiku Masarykova života, kdy je to fyzický člověk se vším trápením, vnímáním konce.“ Vytržené věty o Andreji Hlinkovi nebo o Němcích pak bude třeba doplnit o jejich kontext, říká. 

Analýze bude ale třeba podrobit také situaci, v níž zápis Masarykových slov vznikal. „Ke komu směruje politické teze? Mluví jenom k rodině? Je tam někdo z politických aktérů? Tato otázka nepadla jasně,“ všímá si Stehlík.

Masaryk jako živý člověk

S obsahem obálky je podle něj třeba pracovat jako s klasickým historickým dokumentem, který dokreslí celek Masarykova života.

Čtěte také

21. Prezident na koni aneb Kult tatíčka Masaryka

„Není to žádná sakrální záležitost,“ poznamenává. Oceňuje přitom, že veřejnost měla možnost poznat prvního československého prezidenta v jeho kritické poloze. „Bylo vidět, že to je živý člověk. Že to není nějaký bůžek sedící na koni a chránící demokracii a zakládající stát, ale člověk, který má své názory, mnohdy i kritické nebo ostré.“

Ohlas na Slovensku

Údajná poslední slova Tomáše Garrigue Masaryka měla ohlas také na Slovensku, zejména pak vyjádření na adresu Andreje Hlinky. „Slovenská média se mohla zbláznit a bylo to ve všech titulcích,“ popisuje Stehlík.

Ani v tomto případě ale podle historika nejde o nová zjištění. „Masaryk byl vůči Hlinkovi a hlinkovcům obecně velmi kritický. K jejich politice, jejich autonomistickým snahám, jejich populismu… A samozřejmě je vnímal kriticky i jako konzervativní stranu.“

Čtěte také

Historik Michal Stehlík: Slováci měli Čechy za vychytralé a lenivé. A Češi? Ti si ukradli i vlajku

„Byl kritický dlouhodobě. To není vůbec žádná novinka, jenom se ocitla ve veřejném prostoru, a navíc ve veřejném prostoru, kde je výrazná část slovenské koalice antiliberální,“ vysvětluje.

„Dokonce padaly teze o tom, že Masaryk, Beneš a Havel měli snahu zničit Slovensko. To se také objevilo. Svědčí to více o slovenských představitelích než o Tomáši Garrigue Masarykovi,“ míní Michal Stehlík.

Celý život proti zdi

Jak tedy nejen ve světle odtajněného obsahu obálky číst Masarykův odkaz? „Jestli má něco přetrvat, je to přesvědčení, že když si jdete za svým, nemusíte mít pravdu vůči většině, ale můžete zvítězit,“ říká historik a slovakista. „Masaryk celý život od boje o rukopisy přes hilsneriádu až po zahraniční exil jde do nejistých věcí a ukazuje, že to má smysl.“

„Je historická výjimka, že jde celý život proti zdi a nakonec vítězí,“ uznává Stehlík, „ale to, že je přesvědčený o své pravdě a neuhne v rámci svědomí, to je za mě cennější než založení státu a moderní česká státnost.“

Samotnou forma odtajnění obsahu obálky pak označuje za „rozpačitou“. „Na druhou stranu to, že se Radiožurnálu podařilo hodinu vysílat bez reklam, bez písniček, Zelené vlny a byla to hodina dějepisu, byla docela zajímavá výjimka v proudovém vysílání,“ konstatuje.