Historik Michal Stehlík: 80 let po osvobození Osvětimi německá AfD spíš nepřipomíná vinu Němců na válce

Host: ředitel Památníku národního písemnictví, historik a spoluautor podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík. Moderuje Zita Senková
Od osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim uplynulo 80 let. V komplexu, který se stal největším symbolem nacistických zvěrstev druhé světové války, zahynulo přes milion lidí, většinou Židů a Romů. „Hitler na to potřeboval šest let. Kolik my?“ ptá se historik Michal Stehlík, když uvažuje nad mementem roku 1945. V audiozáznamu se také zamýšlí nad nejasnostmi okolo smrti Jana Masaryka a nad ústavní iniciativuu a dalšími kroky slovenského premiéra Roberta Fica.
„Konec druhé světové války dodnes vzbuzuje emoce,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... ředitel Památníku národního písemnictví Michal Stehlík. „Rok 1945 do značné míry určuje, jak vypadá svět dnes. Není to zastřená historická událost. Je to moment, o kterém se stále diskutuje a který je zároveň mementem.“
Na pietním aktu k 80 letům od osvobození Osvětimi německý prezident Frank-Walter Steinmeier vyzval k zodpovědnosti. Do Osvětimi přijel společně se spolkovým kancléřem Olafem Scholzem. Bylo to vůbec poprvé, kdy na pietní akt vyslal Berlín dva nejvyšší představitele státu.
Čtěte také
„Tady bychom se mohli zamyslet nad stavem uvnitř německé společnosti. Mohli bychom analyzovat situaci AfD, která získává na popularitě, využívá nespokojenosti a frustrace a spíše nemluví o tom, že by Německo bylo za druhou světovou válku vinné. Jsou to jemné krůčky, které ale mohou vést k tomu, že jednoho dne řekneme, že už nemáme žádný problém. To, že se k odkazu Německo přihlásilo přítomností prezidenta i premiéra, ale ukazuje, že je to pořád vykřičník a memento,“ míní Stehlík.
„Adolf Hitler potřeboval šest let k tomu, aby došel k vyhlazovacímu procesu. Jaké nebezpečí skýtá dnešek se všemi svými nástroji? Jsme zahlceni informacemi a emocemi. A je to mnohem silnější, než jsme si mysleli. I politika je emoční, sociální sítě jsou emoční. Vytvářejí se tam tábory jedněch proti druhým. Už nejde o diskusi, ale o potvrzování si postojů. Každý z nás je dnes virtuálně součástí nějaké sítě dalších lidí, a to se může posouvat dál včetně nebezpečí další organizovanosti a umělého posilování frustrace a nespokojenosti,“ varuje Stehlík.
Bez vize a na vlně populismu
„Bohužel neděláme mnoho pro to, aby se historie neopakovala. Lpíme na přítomnosti, chceme se mít lépe, vymezujeme se proti skupinám nepřátel a o budoucnosti neuvažujeme. Chybí nám jakákoli vize. Koncentrujeme se na technologický svět, mluvíme o umělé inteligenci, a trochu se v tom ztrácí člověk,“ míní historik a spoluautor podcastu Přepište dějiny.
Čtěte také
„Vzýváme sílu, jako kdyby participativní demokracie, ve které jsme schopni se dohodnout a uzavřít kompromisy, přestala fungovat. Najednou potřebujeme silné lídry a silné vůdce. Ti, kteří vyhrávají volby, se posléze snaží celý systém obsadit. A najdeme to od Evropy až po Spojené státy.“
Nebezpečí je ale podle Stehlíka v tom, že když někdo chce začít využívat sílu a úspěch, musí současně říkat, kdo je ten slabší a jak se k němu chovat. „Dnešní svět ovládla nervozita. Demokratické systémy budou muset řešit otázku, zda jsou ještě životaschopné, anebo se zaměří na silné lídry, kteří za nás vyřeší všechno.“
Související
-
David Mareček: Osvětim by měla zůstat v genetické paměti lidstva. K tomu je ale potřeba o ní mluvit
V pondělí uplyne 75 let od osvobození koncentračního tábora Osvětim. Proč jsme se z ničivé síly nenávisti stále nepoučili?
-
Tomáš Kraus: Holocaust se mohl týkat kohokoliv, nejen Židů. A může i dneska
Od konce války uplynulo 74 let. „Povědomí o historických událostech se s odstupem času vytrácí,“ říká Tomáš Kraus. Jaký smysl má dnes svědectví jejich pamětníků?
-
Tomáš Kraus: Pro mladé lidi je druhá světová válka pravěk. Dychtí po detailech, ale tápou
Evropa slaví konec druhé světové války v květnu, pro Američany skončila v září. Známe všechny detaily, nebo ještě existují bílá místa?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.