David Mareček: Osvětim by měla zůstat v genetické paměti lidstva. K tomu je ale potřeba o ní mluvit

Na setkání státníků v jeruzalémském památníku holocaustu Jad Vašem zaujal projev německého prezidenta. Frank-Walter Steinmeier přiznal zodpovědnost Němců za největší genocidu v dějinách i lítost nad ní.

V Německu se šíří nenávist

„Přál bych si, abych mohl říci, že my Němci jsme se z historie navždy poučili. Ale říci to nemohu, když se v Německu dál šíří štvaní a nenávist,“ prohlásil Steinmeier s tím, že podstata zla je stále stejná.

Čtěte také

3. hodina Studia ’39: Hostem historik Vít Smetana a profesor a pamětník Tomáš Radil

Mechanismem vzniku a šíření nenávisti ve společnosti se zabýval neurofyziolog Tomáš Radil, přeživší Osvětimi. Bylo mu 14 let, když byl tábor osvobozen, připomíná v pořadu Jak to vidí.. generální ředitel České filharmonie David Mareček.

Klíčová jsou autentická svědectví

„Podstata nenávisti je v lidech. A čím víc se šíří. Třeba i prostřednictvím politiků, kteří někdy rádi hrají na notu nenávisti a uzavření. Rozdmýchat negaci je zkrátka jednodušší než budovat něco pozitivního,“ zdůrazňuje Mareček.

„Tyto události by měly být v jakési genetické paměti lidstva, aby se pravděpodobnost toho, že se zopakují, snížila. K tomu je ale potřeba o nich mluvit. Nenechat to jako něco, co přece samozřejmě víme.“

Čtěte také

Za Jiřím Bradym. Dokument, ve kterém vypráví tragický příběh své sestry Hany z Osvětimi

Nejlepším způsobem, jak přenášet historickou paměť, je autentické vyprávění pamětníků. „To silně působí na emoce, která je nejrychlejším přenašečem zkušenosti tak, aby trvale v lidech zůstala.“

Mareček připomíná nezastupitelnou roli institucí jako je Paměť národa nebo i Český rozhlas, které se snaží právě takovou autentickou zkušenost zachovat a předávat.

Poselství o naději

„Je příznačné, že lidé, kteří holocaust přežili, spíš mluví o naději, o odpuštění a o tom, co se dá získat pozitivního.“ Mareček v této souvislosti uvádí jednu vzpomínku profesora Radila na poslední dny před osvobozením Osvětimi:

Čtěte také

Přežila Osvětim, pochod smrti i pád na společenské dno. Osudové ženy: Heda Margoliová-Kovályová

„Těsně před osvobozením, kdy už se vědělo, že je konec, viděl s kamarádem, jak jde k osvětimské bráně voják a táhne za sebou pušku. A řekl kamarádovi: Kdybychom měli pušku, tak bychom ho zastřelili. Ale ten kamarád řekl: Ne, protože už je po válce – už je za pět minut dvanáct a to, co platí za pět minut dvanáct, platí i ve dvanáct.“

„To si řekli čtrnáctiletí kluci, kteří Osvětim zažili. Považuju za zázrak, že je to nezničilo a nezlomilo to jejich ducha,“ uzavírá David Mareček.

Další témata rozhovoru: skladatelé Pavel Haas a Viktor Ullman, kteří zahynuli v Osvětimi; 200milionový dar manželů Dvořáků mladým vědcům; česká filantropie.