Tomáš Kraus: Holocaust se mohl týkat kohokoliv, nejen Židů. A může i dneska

Evropa žije nebývale dlouho v míru a pro dnešní společnost je obtížné vžít se do situace a osudů tehdejších lidí. Proto jsou tak cenná osobní svědectví těch, kteří válku prožili.

Poslední svědci

Irena Ravelová přežila hrůzy holocaustu v koncentračním táboře v Terezíně . Ne každý je ale o tom, co prožil, ochotný svědčit. Je to příliš těžké

„V České republice žije dnes něco kolem pěti set pamětníků holocaustu. Někteří z nich mají navzdory věku ještě obrovskou energii a vůli, že objíždějí školy a vyprávějí studentům o tom, co zažili,“ říká tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus.

A studenti potvrzují, že jejich vyprávění je pro ně něco naprosto jiného, než když se o stejných historických událostech dozvídají z učebnic. „Pomůže vždy konkrétní příběh, osud. A nemusí to být jen svědectví o holocaustu, ale třeba o tom, jaké to bylo za okupace. I to je dnes už téměř nepředstavitelné.“

Vytěsnit, nebo vypovědět?

František Robert Kraus se synem Tomášem Krausem, který v pořadu také hovoří|foto: Archiv Tomáše Krause

Ne každý ze sebe ale svědectví dokáže vydat. Aby se vyrovnal s prožitými hrůzami, snaží se je vytěsnit. „Moje máma, která prošla Terezínem, Osvětimí i pracovními tábory, o tom nikdy nemluvila. Tímto způsobem se s prožitým traumatem vyrovnávala většina lidí. Až v pozdním věku se někteří rozhodli, že něco z toho, co se jim dělo, vypoví,“ připojuje osobní vzpomínku Tomáš Kraus.

„Druhý typ lidí se naopak snaží vydat svědectví v úplném detailu. A to byl případ mého otce, který před válkou působil jako novinář. To, co prožil, sepsal reportérským způsobem hned bezprostředně po konci války a jeho kniha vyšla už v září 1945.“

Nezapomínejme na to, co je podstatné

Současná společnost si podle Tomáše Krause zvykla na blahobyt a zapomíná na životní hodnoty. „Ztrácí se nám uvědomění si smyslu života. Chybí sebereflexe, aby si lidé uvědomili, jak se vlastně mají.“

To, že se holocaust týkal zrovna Židů, je více méně shoda okolností. Jeho memento by ale mělo být obecně platné. Mohlo se to stát komukoliv. A může i dneska.

Další témata rozhovoru: Mají dnes lidé o svědectví z doby druhé světové války zájem? Umíme správně interpretovat dějiny? Měla by se změnit koncepce výuky dějepisu u nás tak, aby akcentovala především moderní dějiny? A jak čelit vzrůstajícímu antisemitismu?