Historička Antonie Doležalová: Pandemie jako čtvrtý jezdec apokalypsy? Uvidíme, jak bude historie vnímat pandemii koronaviru

28. leden 2022

Pandemie je stále přítomná. Pojistisla si už i své místo v historii. Co se o ní učí už dneska? A jak se o ní nejspíš bude mluvit za 100 let?

Až dosud stály studie o historii předchozích pandemií na okraji historické vědy. To se ale s příchodem pandemie koronaviru v roce 2019 radikálně změnilo. „Studií o historických zkušenostech s pandemiemi přibývá.“

Čtěte také

„I studenty toto téma nesmírně zajímá. Proto jsem do svých kurzů ihned zařadila přednášky a semináře o ekonomické historii pandemií,“ přiznává hospodářská historička Antonie Doležalová.

Podle ní se totiž pandemie dotýkají širokého spektra společenského dění a dokážou přispět k pochopení širších souvislostí a konkrétních procesů, jako byla třeba průmyslová revoluce.

„Studenty vedu k tomu, aby přemýšleli, jaký dopad pandemie měly, jestli vyvolaly nějaké procesy, jaké fenomény ovlivnily a jestli se společenské okolnosti pod jejich vlivem začaly měnit,“ vysvětluje pedagožka.

Pandemie napravuje

Krize jako války, katastrofy a pandemie znamenaly pro lidstvo vždycky vybočení z kolejí řádu věcí. „Až do začátku 20. století se převážná většina obyvatelstva v našem prostoru živila zemědělstvím. Život lidí byl spjatý s přírodou, a každé vybočení tedy znamenalo velký problém.“

Čtěte také

Společným jmenovatelem všech pandemií je ale podle Antonie Doležalové jeden překvapivý fenomén. „Pandemie je totiž jedinou krizí, která dokáže napravovat společenskou nerovnost, tedy rozdělení bohatství ve společnosti.“

„Nejsou to revoluce, nejsou to války, státní bankroty nebo hospodářské krize, i když my si je s nimi spojujeme. Jsou to jenom pandemie, které v historii dokázaly odstranit nerovnost. Ne nadarmo se proto pandemie počítá mezi čtyři biblické jezdce apokalypsy,“ vysvětluje.

Poučilo se lidstvo?

Bude se toto psát i o současné pandemii? Podle Antonie Doležalové se pandemie koronaviru bude analyzovat především z pohledu toho, jak se svět za posledních sto let, tedy od poslední velké pandemie ve 20. letech, změnil.

Čtěte také

Bude se mluvit o tom, že stoupla nerovnost ve společnosti a že státy selhaly. Že ani za 70 let budování sociálního státu, minimálně v Evropě, nebyly schopny vytvořit si takové nástroje, které by jim umožnily projít vlnou onemocnění bez zakolísání.“

Historici se budou také zabývat tím, jak tato pandemie změnila přemýšlení lidstva o tom, co je to udržitelný rozvoj, a jestli by se náhodou udržitelný rozvoj neměl stát mantrou namísto 150 let opakovaného důrazu na permanentní ekonomický růst. A jestli solidarita není víc než sociální stát a jestli sociální stát je skutečně vyjádřením solidarity.

Další témata rozhovoru: politizace krizí; co pro lidstvo znamenaly velké katastrofy; pohnutý životní příběh slovenského vědce, historika a filozofa Mikuláše Teicha.

autoři: Zita Senková , Antonie Doležalová , opa
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová