Gilotina

Gilotina
Gilotina

Hádáte, že se gilotina jmenuje po svém krvelačném vynálezci? Pak jste dost vedle.

Joseph-lgnace Guillotin byl lékař, filantrop a velký odpůrce trestu smrti. Narodil se 28. května 1738. Miloval umění, začínal jako profesor literatury v Bordeaux a pak vystudoval medicínu.

V Paříži roku 1789 právě probíhá Velká francouzská revoluce. Nové národní shromáždění pracuje na vytvoření ústavy. A lidumil Guillotin předkládá plán rozsáhlé reformy francouzského trestního systému: „Je třeba bezodkladně zrušit všechny druhy mučení a zavést humánnější metody poprav!“

Ve Francii se do té doby totiž nejčastěji věšelo, ale občas také čtvrtilo. Jen šlechtici měli výhodu – přicházeli o hlavu pod katovou sekerou.

Čtěte také

Guillotin předpokládal, že pokud budou tresty stejné pro všechny, budou lidé více poslušní zákonů.

Dejme panu Guillotinovi opět slovo: „Jsem – a to zdůrazňuji – proti popravám. Chápu ale, že jejich zrušení mi sotva odhlasujete, proto navrhuji, pořídit alespoň jednoduché zařízení, které by umožnilo rychlé a spolehlivé – humánní – stínání odsouzenců! Také apeluji na to, aby se exekucí neúčastnily rodiny s dětmi!“

To víte, veřejné popravy byly velkou atrakcí a podívanou a chodilo se na ně – tak trochu jako na fotbal. Děti při nich svačily, dámy prý uzavíraly sázky, jak dlouho bude odsouzený bojovat o život. I mistr kat se někdy utne…

Mstitel lidu nebo národní břitva? Lepší bude gilotina

Národní shromáždění si vyžádalo vyjádření pověstného pařížského mistra popravčího Sansona a pak oslovilo doktora Antoina Louise, tajemníka Akademie chirurgů. Ten pracoval rychle a už po několika dnech byl na světě první návrh popravčího stroje – gilotiny.

Původně to byl „louison“ či „louisette“, podle Antoina Louise. Anebo vlastenecky: „Mstitel lidu“ eventuálně „Národní břitva“. A pak kdosi přišel s tím, že gilotina se k efektivnímu stroji na zabíjení hodí líp.

Svou premiéru si gilotina odbyla v dubnu 1792. Na náměstím přecpaném davy zvědavých diváků, přišel o hlavu zloděj a lupič Nicolas Jacques Pelletier. Publikum prý ale bylo zklamáno: poprava se odehrála příliš rychle.

Jen málokdo tehdy tušil, že pravé žně gilotinu teprve čekají… Za prvních deset let na ní bylo sťato odhadem patnáct tisíc lidí – Velká francouzská revoluce začala požírat vlastní děti.

Ironie osudu: gilotina se jmenuje po odpůrci trestu smrti

Vize pana doktora Guillotina se nenaplnila. Na popravy se hrnuly ještě větší davy diváků a katům šla práce desetkrát rychleji od ruky.

Co by si o tom Guillotin asi myslel? „Tomu se, přátelé, říká ironie osudu. Vraždicí mašinku si se mnou spojuje každý. Ale to, že jsem byl horlivým propagátorem očkování proti neštovicím, a tím jsem zachránil mnohem víc životů, než jich vyhaslo vinou té – ani to nechci vyslovit –, to už dneska nikoho nezajímá.“

Podle legendy slavný lékař sám přišel o hlavu pod čepelí gilotiny. Ve skutečnosti se však nakazil snětí slezinnou a zemřel roku 1814.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

Spustit audio
autoři: Jitka Škápíková, Helena Petáková, Dan Moravec