Gilotina. Proč se jí tak říká? Smrtící nástroj nese jméno lékaře-lidumila, odpůrce trestu smrti a propagátora očkování

Lékař, filantrop a velký odpůrce trestu smrti Joseph-lgnace Guillotin se narodil 28. května 1738. Miloval umění, začínal jako profesor literatury v Bordeaux a pak vystudoval medicínu.

Reforma trestního systému

V Paříži roku 1789 právě probíhá Velká francouzská revoluce. Nové národní shromáždění pracuje na vytvoření ústavy. A lidumil Guillotin předkládá plán rozsáhlé reformy francouzského trestního systému:

Je třeba bezodkladně zrušit všechny druhy mučení a zavést humánnější metody poprav!
Joseph-lgnace Guillotin

Ve Francii se do té doby nejčastěji věšelo. Ale občas také čtvrtilo. Jen šlechtici měli výhodu: přicházeli o hlavu pod katovou sekerou... Guillotin předpokládal, že pokud budou tresty stejné pro všechny, budou lidé více poslušní zákonů.

„Jsem – a to zdůrazňuji – proti popravám. Chápu ale, že jejich zrušení mi sotva odhlasujete. Proto navrhuji pořídit alespoň jednoduché zařízení, které by umožnilo rychlé a spolehlivé – humánní – stínání odsouzenců! Také apeluji na to, aby se exekucí neúčastnily rodiny s dětmi!“

Veřejné popravy byly velkou atrakcí a podívanou a chodilo se na ně tak trochu jako na fotbal. Děti při nich svačily, dámy prý uzavíraly sázky, jak dlouho bude odsouzený bojovat o život. I mistr kat se někdy utne…

Mstitel lidu, nebo národní břitva?

Národní shromáždění si vyžádalo vyjádření pověstného pařížského mistra popravčího Sansona a pak oslovilo doktora Antoina Louise, tajemníka Akademie chirurgů. Ten pracoval rychle a už po několika dnech byl na světě první návrh popravčího stroje – gilotiny.

Původně to byl „louison“ či „louisette“, podle Antoina Louise. Anebo vlastenecky „Mstitel lidu“, eventuálně „Národní břitva“. A pak kdosi přišel s tím, že gilotina se k efektivnímu stroji na zabíjení hodí líp.

Svou premiéru si gilotina odbyla v dubnu 1792. Na náměstím, přecpaném davy zvědavých diváků, přišel o hlavu zloděj a lupič Nicolas Jacques Pelletier. Publikum prý ale bylo zklamáno: poprava se odehrála příliš rychle.

Jen málokdo tehdy tušil, že pravé žně gilotinu teprve čekají… Za prvních deset let na ní bylo sťato odhadem 15 000 lidí. Velká francouzská revoluce začala požírat vlastní děti.

Ironie osudu

Vize pana doktora Guillotina se nenaplnila. Na popravy se hrnuly ještě větší davy diváků a katům šla práce desetkrát rychleji od ruky. Co by si o tom Guillotin asi myslel?

„Tomu se, přátelé, říká ironie osudu. Vraždicí mašinku si se mnou spojuje každý. Ale to, že jsem byl horlivým propagátorem očkování proti neštovicím, a tím jsem zachránil mnohem víc životů, než jich vyhaslo vinou té – ani to nechci vyslovit –, to už dneska nikoho nezajímá.“

Podle legendy slavný lékař sám přišel o hlavu pod čepelí gilotiny. Ve skutečnosti se však nakazil snětí slezinnou a zemřel roku 1814.