Dokázala se napojit na vědomí rostlin a měla i čichové vize. Osudové ženy: mystička Míla Tomášová

Míla Tomášová se narodila v roce 1920 v Kotvrdovicích na Blanensku. Základ svého budoucího duchovního zájmu získala v rodině. „Tatínek byl truhlář, maminka švadlena. Šlo ale o hluboce věřící katolickou rodinu. A zejména tatínek byl velmi sečtělý,“ vypráví host pořadu spisovatel a dokumentarista Viliam Poltikovič.

Svůj první silný duchovní zážitek, který ji později nasměroval ke spiritualitě, prožila už ve čtyřech letech. „Míla tenkrát prožila silný pocit jednoty se vším kolem, doprovázený absolutním pocitem štěstí, radosti a blaha. Tedy to, k čemu směřuje přirozená nenáboženská spiritualita.“

Jako v kostele

Nebyla to ale jen křesťanská mystika, z které celý život těžila. Stejně silně ji ovlivňovala i příroda. „Říkávala, že příroda je velká učitelka. A stejně jako to dělají amazonští šamani, dokázala se i ona napojit na vědomí rostlin. Když měla vize, často byly i čichové. Cítila například vůni rostlin, s kterými se setkala až druhý den,“ přibližuje publicista.

Během studia gymnázia v Olomouci se Míla seznámila se svým prvním manželem. V 18 letech se provdala za svého středoškolského učitele, který se rovněž zabýval spirituálními otázkami. „Společně se dále vzdělávali a vyhledávali průvodce, i když to v době protektorátu bylo velmi nebezpečné.“

Nejraději jsem chodila po lese... Cítila jsem se svobodná, čistá, šťastná. Sotva jsem do něj vstoupila, přijal mne svým svěžím, vonným chladem. Připadala jsem si vždy jako v kostele.
z knihy Za čas a prostor

Věda i spiritualita

Po válce Míla odešla do Prahy, kde vystudovala mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě. „Mohlo by se zdát, že věda je trochu v rozporu se spiritualitou, ale pro ni to byla příležitost ke koncentraci. Soustředila se na vědecký výzkum a koncentrace jí pak pomáhala i v duchovním soustředění,“ vysvětluje Poltikovič. 

V Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí později založila a dlouhá léta vedla samostatné oddělení mikrobiologie. „Míla měla mimořádně citlivý čich. Podle čichu dokázala třeba rozpoznat jednotlivé kmeny bakterií.“

Čtěte také

František Drtikol. Fotograf aktů a Buddha ze Spořilova

V Praze, která byla vždy i centrem duchovního směřování, se Míla potkávala s řadou duchovně smýšlejících osobností. Nejvíce ji oslovil mystik a fotograf František Drtikol, jehož byt se stal centrem pro duchovně hledající.

Dva v jednom

Když bylo Míle 34 let, seznámila se s mystikem Eduardem Tomášem. „Byl to vystudovaný právník, který se zajímal o spirituální záležitosti. S Mílou, které se rozpadlo manželství, vytvořili jedinečný pár. V těžké době Eduard nemohl vykonávat svoji profesi. Z duchovní cesty ale neuhnul ani on, ani Míla.“

Přestože Míla vycházela z křesťanské mystiky a Eduard tíhnul k mystice východní, oba našli propojení mimo jakékoli náboženské proudy. „Pochopili jednotu mimo náboženské systémy a ve své práci dokazovali, že hlubiny spirituality jsou společné. Stejně tak oni dva spolu vytvářeli nedělitelný celek a jednotu,“ vzpomíná dokumentarista.

Po roce 1989 založili Tomášovi vlastní nakladatelství, pořádali přednášky. Setkali se dokonce s dalajlamou. „Jejich učení bylo úžasné v tom, že dokázali srozumitelně zpřístupnit hlubokou spiritualitu a naším jazykem předat velice hluboké pravdy,“ uzavírá Viliam Poltikovič. Míla Tomášová zemřela 12. května 2001 v 80. letech.