Úžasné životy: František Drtikol podle Gabriely Filippi

„Fráňa Drtikol mi ve svých zápiscích sdělil a vysvětlil výjimečnost divadla a umění,“ vypráví o svém uměleckém i duchovním průvodci herečka a autorka Léčivého divadla Gabriela Filippi. „On netvořil tak, aby se zalíbil a prodával co nejvíce obrazů. Naopak zapojoval své nitro a tím působil.“

Světový fotograf

František Drtikol se narodil v Příbrami, kde vystudoval nižší gymnázium. Chtěl se stát žákem malířské akademie, ale otec ho poslal do učení na fotografii do Prahy. Milníkem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole v Mnichově. 

Po návratu krátce působil v Příbrami a následně otevřel ateliér v Praze, kde fotografoval významné české osobnosti včetně prezidenta Jana Masaryka, Aloise Jiráska, Maxe Švabinského nebo Emu Destinovou. Ke své profesi Drtikol podotknul: „Nikdy dobrá fotografie nevznikla tím, že si před aparát stoupl dobrý model. Obraz musí v hlavě fotografově býti hotov dávno před tím, než se odrazil v hledáčku. Ač je pravda, že někdy myšlenka dozrává urychleně pod dotekem skutečnosti.“

Když nastala světová krize věnoval se výhradně fotografickému umění. Drtikolovy fotografie se začaly vystavovat na fotografických výstavách v Čechách a o zanedlouho se proslavil také v zahraničí. I přes všechnu slávu se dostal do dluhů a věhlasný ateliér na rohu Vodičkové a Jungamnnovy v roce 1935 opustil: „Kolikrát jsem nevěděl, jestli budu mít něco k obědu. Exekutoři a věřitelé si podávali kliku, a přitom kšeft jsem měl a musel jsem ho stále udržovat. Až jsem se rozzlobil, všechno prodal a splatil účty.“  

Duchovní probuzení

Díky výborné znalosti němčiny Drtikol překládal buddhistické a staroindické studie. Praktikoval jógová cvičení podle tibetského buddhismu a později se stal duchovním učitelem a vyhledávaným Mistrem. Působil jako učitel mnoha zajímavým žákům, mezi které patřili i manželé Míla a Eduard Tomášovi. Ve svých zápiscích Drtikol sděluje: „Každý je sám sobě nejlepší knihou, kde je pravda obsažena. Pravdu musíš žít a ne se zabývat teorií o pravdě.“

V pronajaté vile na Spořilově se věnoval malování, do kterého vkládal své hluboké prožitky z meditací.  Slovy Gabriely Filippi usiloval o to, aby dokázal odložit fyzické tělo, oživit své duševní bytí a rozplynutí se v božství. Ve své závěti napsal: „Na moji tělesnou formu hleďte co nejdříve zapomenout, ale nezapomeňte, co jsem vás všechny učil. Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte. Jsem všude, také tedy ve vás.“