Architekt Josef Havlíček podle Davida Vávry

6. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Věžové domy v Kladně-Rozdělově architekta Josefa Havlíčka

Ten návrh musí troubit! Toto zvolání bylo jedním z oblíbených hesel předního českého architekta první poloviny dvacátého století, Josefa Havlíčka. 

Osobnost, vzešlá z uměleckého hnuti DEVĚTSIL, plná radosti a hravosti, stejně tak malíř jako architekt. S kamarádem Aloisem Wachsmannem dokonce vytvořili vlastní slovník, například papčárna byly vlasy, vozembušina znamenala flám a lemura byl obraz.

Tři generace architektů

Na začátku šedesátých let se ve vilce na pražské Dobešce se setkávaly tři generace architektů, byť malý David ještě nemohl tušit, že jednou půjde ve šlépějích svého otce, i jeho velkého vzoru Josefa Havlíčka. Vždyť ten zemřel již v roce 1961.

Havlíček , narozený na přelomu století, byl skutečný vizionář. Přicházel s projekty, které předešly svou dobu a v některých případech musel již u rýsovacího prkna vědět, že nemají šanci v soutěži uspět. „ A asi je dobře, že neuspěly,“ usmívá se při listování posmrtně vydanou Havlíčkovou monografií David Vávra. „Kupříkladu návrh administrativní pražské CITY na Novém městě kompletně proměnil siluetu nábřeží třemi gigantickými jehlanovitýmo věžáky. Jehlan byl koneckonců jeho oblíbený tvar, používal ho velmi často.“

Havlíčkova Praha

I přesto zanechal v hlavním městě nesmazatelnou stopu. Všeobecný penzijní ústav, nyní Dům Radost je jednoznačnou dominantou Žižkova. A to nejen svou monumentalitou, ale především čistým designem a kvalitním materiálům, díky nimž působí i po téměř sto let existence nadčasově. V Praze zanechal i několik dalších staveb, zejména činžáků ve funkcionalistickém stylu.

Havlíček byl tak výborným architektem, že se dokázal elegantně vypořádat i s přituhujícími požadavky oficiálních estétů po roce 1948. Příkladem budiž třeba šest věžáků na kladenském sídlišti Rozdělov. „Soudruzi sice byli spokojeni, ale výrazem jsou to spíše americké mrakodrapy,“ hodnotí Vávra. I přesto po nástupu sorely Havlíček postupně mizel z veřejného života, dokonce mu z politických důvodů znemožnili stát se profesorem na ČVUT.

autor: Marek Mojžíšek
Spustit audio

Související