Úžasné životy: Jan Patočka podle filozofky Anny Hogenové

Poznala jej jako studentka češtiny na pražské filozofické fakultě, kde díky zájmu o filozofii navštěvovala jeho přednášky.  „Ta zkušenost v nás, kteří jsme měli to štěstí ho slyšet, zůstala po celý život. Je jeden z největších našich filozofických duchů vůbec.“

Jeho filozofie byla zrozená, nikoliv naplánovaná. Když přednášel, nečetl z poznámek, nevyprávěl o historii, ale skutečně filozofoval. „On tam tu pravdu, tu neskrytost, vytrhával z té skrytosti před námi, abychom to prožili,“ vzpomíná Anna Hogenová.

Komunisté se jej báli

Jan Patočka pocházel z rodiny školního inspektora, kde se jemu i jeho třem bratrům dostalo významné intelektuální podpory. Po studiích v Paříži se stal profesorem na pražské filozofické fakultě. Byl významnou osobností, kterou oslabil nastupující komunistický režim tím, že Patočkovi sice nechal možnost psát a studovat, ale odsunul jej z univerzity do ústavu komeniologie.

Čím byly myšlenky Jana Patočky nebezpečné? Jednoduše naprostou morální důsledností. „Člověk má povinnost se bránit proti bezpráví. Ne že se mu chce. Protože on nebrání jen vlastní osobu, ale také sebe jako občana. Tím brání všechny lidi.“ cituje Patočkova slova Anna Hogenová.

Současná moc jeho myšlenky nechápe

Do tuhého konfliktu s režimem se Jan Patočka dostal při podpoře Charty 77. Některé z jeho myšlenek té doby podle Anny Hogenové nebyly dokonce dosud plně pochopeny. Orientace na základní lidská práva a morální element v životě politickém i soukromém, kterou Patočka po Chartě 77 očekával, nebyla nastoupivší mocí ekonomů a právníků přijata.

„Patří k myslitelům, kteří nemají právo umřít úplně a zcela,“ uzavírá vzpomínku na Jana Patočku Anna Hogenová. „Jeho doba zase přijde, o tom jsem přesvědčená.“

V pořadu znějí interpretace výpisků Anny Hogenové z přednášek Jana Patočky, část jeho eseje Co můžeme očekávat od Charty 77 a úryvek pojednání Lidskost Komenského.