Demagog bylo původně čestné označení

3. únor 2014

Demagogie je působivé, ale klamné řečnické vystupování využívané k získání politického vlivu, podpory a moci. Demagog místo věcného zdůvodňování působí na předsudky a emoce posluchačů.

Demagog šíří polopravdy, logické klamy, falešné sliby či vyvolává strach. Rozpoutává nenávistné vášně, kalí vodu a pak v ní loví vlastní prospěch. Demagog je člověk, který hlásá věci, o nichž ví, že nejsou pravda, a to lidem, o nichž si myslí, že jsou hlupáci.

Logo

Začněme tím, že si demagoga rozpůlíme. A co nám vyjde? Řecké slovo démos, které znamená „lid“, a agógos čili „vůdce“. Demagog byl tedy původně prostě a jednoduše politický vůdce, který se opíral o podporu lidu. Bylo to označení nanejvýš čestné a platilo pro ty nejváženější občany.

Nosil ho například Periklés. Narodil se roku 500 před naším letopočtem jako syn athénského vojevůdce. Jeho přáteli byli nejvýznamnější mužové své doby: historik Hérodotos, dramatici Sofoklés a Aischylos či sochař Feidiás, učili ho ti nejvýznamnější řečtí filosofové.

Periklés ve svých rukou držel veškerou moc v Athénách a jeho vliv sahal až za hranice Řecka. Zasloužil se o výstavbu města a o rozvoj kultury, za jeho panování všude vládl klid, právo a jednota. Zemřel skoro sedmdesátiletý v roce 430 před Kristem při epidemii moru či tyfu.

Za dnešní významem stojí Athéňan Kleón 

Po Periklově smrti se na politické scéně Athén objevila nová postava a s ní začalo slovo demagog měnit svůj význam. Vůdcem lidu se nestal žádný urozený muž ani intelektuál, ale městský radní, jirchář – tedy koželuh – Kleón.

Neměl sice uhlazenosti ani vzdělání, ale zato vynikal výmluvností zvyšovanou hromovým hlasem. Jeho řeči bývaly hrubé, ba i neomalené, ale pádné a přesvědčivé.
Historik Plútarchos o Kleónovi

Postavil se do čela radikální strany řemeslníků a obchodníků. Jistě i proto, že se uměl správně vyjadřovat. Byl ješitný a ctižádostivý a šlo mu o jediné: o popularitu a moc ve státě. Bylo mu lhostejné, jak jí dosáhne.

Čtěte také

Morální zásady, to pro něj byla španělská vesnice, hlavně, když se mu to hodilo do krámu. Díky svým mimořádným řečnickým schopnostem přesvědčil například Athéňany k pokračování války proti Spartě. V ní jako vojevůdce zpočátku slavil úspěchy, což jeho postavení ještě posílilo.

Ne všichni Athéňané ale Kleónovi jeho demagogie baštili. Dramatik Aristofanés o něm napsal komedie Jezdci a Acharňané. Říkal mu v nich „tlučhuba“ nebo „řvoucí dravec s hlasem jako vodopád“. Kleón ho za to obvinil z pomluvy úředníka, hnal ho k soudu a o dva roky později se pokusil – bez úspěchu – dokonce zpochybnit Aristofanovo občanství.

Kleón padl v jedné z bitev peloponéské války, u Amfipole roku 422 před naším letopočtem. Od jeho časů původně čestný titul dostal nový význam. Lid tak začal říkat těm politikům, kteří získali moc podvodnými řečmi a ve smyslu „politický podvodník“ platí dodnes. Ať už titul demagógos budeme překládat jako vůdce, führer anebo třeba leader.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová