Dcera jí zemřela hlady. Manželství stálo život i ji. Osudové ženy: Marina Cvětajevová
Ruská spisovatelka a básnířka prožila v Československu údajně nejkrásnější léta. Taky proto Československu věnovala několik básní. Jinak byl její život plný přemetů a úniků. Potkala ji řada opravdových tragédií. Zažila taky dobu, kdy neměla kam jít, kam se uchýlit. Asi se narodila ve špatné době.
Marina Cvětajevová vyrůstala v blahobytu vysoce kulturního prostředí. Její otec byl univerzitní profesor a matka slavná pianistka. Od svých 10 let s rodiči procestovala snad celou Evropu. Za mnoho jejích pozdějších strádání mohlo manželství se Sergejem Jakovlevičem Efronem.
Byl to novinář, který v roce 1914 dobrovolně nastoupil do armády a po vypuknutí Říjnové revoluce přešel k bělogvardějcům. Cvětajevová ho slepě, s pokorou a úctou všude následovala. S bělogvardějci prožili taky občanskou válku.
Děti dala do sirotčince
Cvětajevová se pak s dětmi raději vrátila do Moskvy, žila ale v bídě a bez peněz. Děti musela dát do sirotčince. Doufala, že dostanou alespoň najíst... Ale její teprve tříletá Irina zemřela hlady, starší Adrianu zachránila na poslední chvíli.
Manžel zůstal v Berlíně, za ním mohla až v roce 1922. Tam taky vydala čtyři svazky veršů. Až do roku 1925 pak žili v Praze, kde manžel studoval filozofii. Oba se tu zapojili do života emigrantů. Krátce po narození syna Georgije se ale stěhovali do Paříže. Blížila se druhá světová válka.
Rozhodla se oběsit
Nejdřív dcera Adriana a pak i manžel Sergej se vrátili do Sovětského svazu. I přes vládou deklarovanou beztrestnost ale obratem putovali do vězení. Nakonec jí zůstal jen syn a obdiv mužů zvučných jmen jako Boris Pasternak nebo Rainer Maria Rilke. V bídě válečného SSSR se rozhodla oběsit.
„Byla jistě osudovou ženou pro svého muže Sergeje Efrona, kterého nikdy nadobro neopustila. Snad byla po nějakou dobu osudovou ženou pro některé z jejích lásek. Hlavně to byla osudová žena ruské, sovětské a světové literatury. Vlastní země jí však připravila tragický osud,“ myslí si nakladatel a dokumentarista Jiří Fiedor.
Související
-
Literární výročí: Marina Cvetajevová a Natálie Gončarovová –...
Příspěvek brněnské rusistky profesorky Danuše Kšicové ke 120. výročí narození básnířky a k 50 letům od skonu malířky (8. října 1892–1941) – (1881–17. října 1962).
-
Osudový rok 1917: Olajkujte Lenina i cara Mikuláše, najděte...
Rusko si letos připomíná sto let od osudového roku 1917. V souvislosti s tím se vynořila řada zajímavých projektů, které tehdejší události a atmosféru připomínají i...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
