David Mareček: S odchodem Hany Hegerové není pochyb o tom, jak moc je umění potřeba
Talentovaná, noblesní, výjimečná. Tak bývá charakterizována Hana Hegerová, umělkyně s talentem, jehož hloubka a velikost byla obrovská. Za jejími úspěchy ale stála i dennodenní celoživotní dřina.
„Když jsem se dozvěděl smutnou zprávu o jejím úmrtí, napadlo mě, jak Hana Hegerová staví na hlavu diskuse o tom, jestli je umění důležité, nebo ne,“ říká v pořadu Jak to vidí... generální ředitel České filharmonie David Mareček.
Názor, že umělci si pouze hrají a že umění není žádná práce, je hodně rozšířený právě v krizových časech. „Pak ale najednou odejde osobnost, umělkyně, jakou byla Hana Hegerová, a rázem není nejmenších pochyb o tom, co je pravé umění. Všichni se shodneme na tom, jak moc nám bude chybět.“
Dechberoucí talent
„V úžasu totiž zůstáváme stát nad jejím talentem. Zejména ale také nad tím, co dokázala obsáhnout v čase – od počátků na Slovensku přes divadlo Rokoko, Semafor až po úspěšnou spolupráci s Petrem Hapkou a Michalem Horáčkem.“
David Mareček ale poukazuje i na žánrovou pestrost repertoáru Hany Hegerové. „Dokázala zazpívat zmíněné šansony na stejné úrovni jako nejlepší francouzští zpěváci, ale nebála se ani výletů do rappu nebo do jiných žánrů. Šíře je dechberoucí a hloubka talentu a jeho velikost je ohromná.“
Dobře zvládnuté řemeslo
Hana Hegerová ale více než potvrzuje, že umělec není pouhý talent. Důležité je i dobře zvládnuté řemeslo.
Čtěte také
„Největší síla Hany Hegerové byla skutečně v jejím hlase. Její hlas byl výjimečný. Ona navíc dokázala do svého přednesu naprosto bezprostředně přenést všechny emoce a vše, co chtěla říct. Svůj dar ovšem dokázala rozvinout způsobem nevídaným, právě tím, jak s ním celý život pracovala.“
Podle Davida Marečka se její opravdovost a poctivost projevují mimo jiné právě v tom, že za celý život natočila jenom deset alb. „Každou věc, kterou studovala, studovala opravdu poctivě a věnovala jí strašnou spoustu času.“
Vedle píle a disciplinovanosti byla Hana Hegerová známá také svojí skromností. Ona sama označení první dáma šansonu neměla příliš v lásce. „Sebekritika je společná všem lidem bez ohledu na profesi, kteří došli nejdál. U Hany Hegerové ale musíme ocenit hlavně ten ohromně dlouhý čas, po který se udržela na vrcholu,“ uzavírá David Mareček.
Další témata rozhovoru: hlad po kultuře v době pandemie; odkaz dirigenta Metropolitní opery v New Yorku Jamese Levina.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
