Cyril Höschl: Jak mozek zpracovává výrazy tváře a jak to ovliňuje vaši náladu

21. červenec 2018
basketbal

Výraz tváře se často označuje jako okno do duše. Nakolik četba výrazu pomáhá v psychiatrické diagnostice? Jak se výraz v mozku zpracovává?

„Náš mozek má speciální modul na zpracování výrazu tváře. Je to výpočetně nesmírně náročná oblast. Už jen proto, že je tu obrovské množství informací, které definují člověka,“ říká psychiatr Cyril Höschl. Jak to, že přesně rozeznáte někoho známého od neznámého?

Výpočetní modul v mozku vyhodnocuje například vzdálenosti očí, úhly mezi koutky úst a nosem nebo výšku brady či čela. Když obličej pootočíte, všechny parametry (vzdálenosti, úhly) jsou jinak. Přitom mozek pořád ví, kdo to je. „Je to mystérium, které teď řeší i experti na umělou inteligenci a rozpoznávání obrazu.“


O letních prázninách vám kromě běžného vysílání průběžně přinášíme speciální editorský výběr témat z pořadu Jak to vidí za poslední rok.

Experiment s vývojem emocí v tváři

Musejí umět detekovat tzv. invarianty, charakteristiky, které se otočením nepromění. „Vychází se z toho, že výraz tváře, na kterou hledíte, je neskutečně emočně důležitý a je zdrojem pocitu, které máte, když se do výrazu tváře díváte. Zároveň se vám na vlastní tváři modelují vaše vnitřní emoce.“ A proto, když máte strach, máte i vyděšený výraz.

Dnes se využívá experiment, kdy koukáte na obrazovku, kde jsou modelové obrazy emocí (např. vyděšená tvář), a experti tvář dotyčného rozmorfují tak, že na začátku je neutrální výraz a na konci vyděšený. Mezi tím je ale série týchž obličejů, tedy vývoj emoce, kde dva sousední se skoro neliší.

Šťastní vidí svět skutečně jinak

„Tomu, kdo se na to kouká, exponujete první tvář a zeptáte se: Co asi cítila ta tvář? Řekne, že nic. Pak se ukazují další. A u osmého obrázku je znát vyděšenost. Pokud je ale dotyčný sám v emočním diskomfortu, rozpozná to už mnohem dřív, třeba u třetího obrázku. A když je naopak šťastný, nepozná to ani u desátého,“ popisuje Höschl.

úsměv

„V okolí vidíme to, co vidět chceme spíš, a emocemi filtrujeme, co k nám přichází z vnějšího světa,“ shrnuje. Ve stručnosti: kdo má blbou náladu, vidí kolem sebe jen to špatné. A naopak. „Série obrázku a expozice testovaných jedinců slouží právě k diagnostice toho, kdo na ně kouká.“

Spustit audio
autoři: Zita Senková, Cyril Höschl