Orgánů nikdy nebude dost. Chybí osvěta. Přednosta IKEM otevřeně o transplantacích, dárcích a naději
„Obecně se říká, že transplantace ledviny patří spíš mezi ty jednodušší výkony. Mně to přijde nespravedlivé a vůči této metodě nezdvořilé,“ říká přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk v rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Jsou pacienti, kdy je výkon elegantní a trvá hodinu. A pak jsou pacienti, kdy je to složité a operace trvá čtyři hodiny. Myslím, že to nelze srovnávat.“
Mezi jeho pacienty patří i herečka Veronika Bajerová, která se s vážným onemocněním potýkala už od mládí. „Od devatenácti let jsem věděla, že to jednou nastane,“ vzpomíná. Když se funkce ledviny začala zhoršovat, měla štěstí, že nemusela dlouze hledat dárce. „První nabídky byly samozřejmě od rodiny a přátel, ale z různých důvodů nebyli vhodní. A pak najednou přišel rodinný přítel Petr a nabídl mi to. Vděčím mu za to, že jsem neměla žádné pochyby.“
Čtěte také
Právě transplantace od žijícího dárce má podle odborníka řadu výhod. „Výkon může být dopředu naplánovaný a všichni jsou na něj fyzicky i psychicky připraveni,“ vysvětluje Froněk. Přesto je jich podle něj málo. „Je to škoda pro pacienty, protože je to ta nejlepší varianta. Chybí informovanost laické veřejnosti. Je to elegantní výkon, ale populace to pořád tak nevnímá.“
Statistiky mohou působit optimisticky, realita je ale složitější. „Číselně to vypadá, že orgánů máme dostatek,“ upozorňuje přednosta IKEM. „Ale platí u nás, stejně jako všude na světě, že jich nikdy nebude dost a nevyjde na každého,“ uzavírá v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
