43. Elizabetta bravissima! Příběh závodnice Elišky Junkové

21. prosinec 2025

Nacházela se u všeho důležitého, co se automobilového sportu za první republiky týkalo. Italové jí říkali Elizabetta bravissima, když ve své bugatce dvakrát téměř vyhrála legendární sicilský závod Targa Florio. Motoristický sport jí dal nebývalou slávu, ale také přinesl velkou osobní tragédii, kvůli níž její závodní kariéra trvala jen několik let. Poslechněte si příběh závodnice Elišky Junkové a historii československých automobilových závodů.

Narodila se jako Alžběta Pospíšilová v rodině olomouckého zámečníka. Během práce v bance se seznámila se svým budoucím manželem Čeňkem Junkem a stejně jako on propadla automobilovému sportu. Potají se dala zapsat do pražské autoškoly a jako jedna z prvních žen získala vůdčí list opravňující k řízení automobilu.

Kupujte na Radioteka.cz

Láska jménem Bugatti

Na autosalonu v Paříži se Junkovi zamilovali do vozů značky Bugatti a pevné přátelství je pojilo i s jejich konstruktérem Ettorem Bugattim. Eliška nejprve se svým mužem jezdila jako spolujezdkyně a v roce 1923 nastoupila poprvé jako závodnice. Za volantem staré bugatky s přezdívkou Babuška se zúčastnila vrchařského závodu Zbraslav–Jíloviště a hned slavila vítězství v kategorii cestovních automobilů.

Čtěte také

Nebylo divu, že si Junkovi rychle vysloužili popularitu a ocenění v tisku: „Jaká to krásná dvojice sportovní, on a jeho choť, jeho oddaná a nadšená žačka, v jejímž útlém těle bije srdce statečného muže a jejíž dětské ruce s neomylnou jistotou vedou v závratném tempu vůz zatáčkami.“

Eliška slavila úspěchy i v zahraničí. V závodu do švýcarského vrchu Klausenpass skončila ve své kategorii druhá. Vítězství dosáhla v německém Nürburgringu. Slavný italský závod Targa Florio dokonce dvakrát málem vyhrála a nadšení italští fanoušci ji neřekli jinak než Elizabetta Bravissima.

Osudný závod

Německý okruh Nürburgring se ale stal nakonec osudným pro jejího manžela i pro závodnickou dráhu Elišky. V roce 1928 vyjel Čeněk Junek do závodu sám. V pátém kole zajel nejrychlejší čas vůbec, ovšem v tom následujícím dostal smyk na rozteklém asfaltu a narazil do skály. Zatímco jeho mechanik přežil havárii bez větší újmy, Junek byl s rozbitou hlavou na místě mrtvý. 15. července 1928 tak skončila závodní dráha nejenom Čeňka, ale i jeho ženy, která po jeho smrti už nikdy do žádného závodu nenastoupila.

Její dobrodružná povaha jí ovšem nedovolila dlouho sedět na místě. A tak se domluvila s Bugattim, který ji vyslal na výpravu na Cejlon a do Indie, kde při svých cestách propagovala bugatky a navazovala obchodní kontakty.

Slavný Masarykův okruh

Byla také iniciátorkou výstavby československého závodního okruhu, který vyrostl na západ od Brna pod názvem Masarykův okruh. Junková zde v roce 1930 zahájila první závod a dlouho zde fungovala i jako tlumočnice a sportovní komisařka.

Později pracovala pro firmu Baťa, kde měla na starosti prodej pneumatik významným zákazníkům a velkým podnikům. V sedmdesátých letech vydala svoji vzpomínkovou knížku Má vzpomínka je bugatti. Zemřela v roce 1994 ve věku 93 let.

Autoři: Dušan Radovanovič, Petr Vodička
Vedoucí projektu: Ondřej Nováček
Kreativní producentka a dramaturgyně: Kateřina Rathouská
Účinkují: Jaroslav Plesl, Jana Stryková a Jiří Vyorálek
Zvuk: Jonáš Rosůlek
Zvukový design: Stanislav Abrahám
Hudba: David Hlaváč
Režie: Petr Vodička
Premiéra: 21. 12. 2025

Použitá literatura:

  • Cincibuch, Petr: Eliška Junková. Foibos Press, Praha 2005.
  • Junková, Eliška: Má vzpomínka je bugatti. Olympia, Praha 1972.
  • Sirný, Aleš: Masarykův okruh 1930–37. Host, Brno 2022.
  • Králík, Jan: Zmizelá Praha. Automobilové a motocyklové závody. Paseka, Praha 2012.
autoři: Dušan Radovanovič , Petr Vodička
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.