Chlebíček překonal všechny módní vlny. Jaký je ten tradiční český? A proč krájet veku ručně?
Chlebíček je tradiční česká pochoutka. Lahůdkářka Iva Klinderová patří k potomkům jednoho z velikánů lahůdkářského byznysu v Praze. Její firma nabízí chlebíčky na stejném místě už přes sto let. Jaký je tradiční chlebíček? Proč používají brambory z Německa? Které chlebíčky mají zákazníci nejraději? Které doporučuje na oslavu? Mají lidé experimentovat, nebo se spolehnout na klasiku?
Před sto lety působili v Praze tři velikáni lahůdkového byznysu: Paukert, Lippert a Zoufalý. „A máme od nich krásné dědictví v podobě chlebíčků. Pan Zoufalý tehdy provozoval lahůdkářství spíše francouzského typu. Prodávali se tu šneci a žabí stehýnka, ale pořád na stejném místě,“ říká lahůdkářka Iva Klinderová v pořadu Dva na Dvojce.
Na 70 druhů chlebíčků
„Já miluji chlebíčky od dětství. Překonaly všechny módní vlny. Za chlebíčkem přijíždí i lidé z Japonska a Ameriky. Máme sice 70 druhů, ale tradiční chlebíček je veka, šunka a bramborový salát.“
„Moje veka musí mít hutnou střídku, aby unesla saláty a pomazánky, a křupavé okolí. My krájíme chlebíčky ručně. Kráječ veku našikmo nenakrájí. Vyzkoušeli jsme i nové trendy. Třeba veku celozrnnou. Ale nevyplatilo se to.“
Českého dodavatele brambor jsme nenašli
Proč používáte do salátu brambory z Německa? zněl jeden z posluchačských dotazů. „Já chci české brambory. Ale nenašli jsme dodavatele, který by nás zásobil celý rok. Potřebuji mít celoročně stejnou chuť. V Německu mají veliké hangáry na skladování brambor. To v Česku není.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.