Jan Paukert: Pochutnával si na něm Masaryk i Vlasta Burian. Obloženému chlebíčku je už přes sto let

Jan Paukert se narodil v roce 1888 do dobré rodiny, která mu dala kvalitní vzdělání a možnost cestovat. Poznal, jak to chodí v lahůdkářství například v Mnichově, Miláně i v Londýně.

Na svých cestách navázal cenné osobní kontakty, které dokonale zúročil, když se vrátil do Prahy a udělal se takzvaně pro sebe.

Lahůdkářství na dobré adrese

V září roku 1916, to mu bylo osmadvacet let, si se svou ženou Štěpánkou otevřel vlastní lahůdkářství na pražské Národní (tehdy Ferdinandově) třídě. Adresu si vybrali vskutku výhodnou – alespoň na svou dobu.

Paukertovo lahůdkářství si brzy oblíbila pražská prvorepubliková smetánka. Stalo se doslova symbolem své doby, vyhlášeným místem, kde si dávali dostaveníčko labužníci z celé Prahy. A patřilo dokonce mezi nejslavnější lahůdkářské domy v Evropě!

Není se co divit. Lahůdky, které Paukert nabízel, byly vskutku vybrané a pocházely z různých koutů světa: nevídaně široká nabídka francouzských vín, destilátů, vermutů a likérů, různé druhy salátů, uzeniny z Bavorska, sýry a paštiky z Francie, čerstvé ryby ze Středomoří… No a mezi tím vším kralovaly chlebíčky!

Král chlebíček

Jak to ale s chlebíčkem bylo? Ne že by něco malého k zakousnutí na kousku chleba v jiných světa krajích neznali, ale coby svačinkového krále můžeme označit i našeho Jana Paukerta. Nebo ne, ještě lépe, přidejme i jméno Jana rytíře Skramlíka. Že jste o něm nikdy neslyšeli? A přitom to byl ve své době známý muž.

Jan rytíř Skramlík dělil svůj zájem mezi hudbu a výtvarné umění. Byl vyhledávaným barytonistou a v Národním divadle odzpíval v poměrně krátké době na tři desítky rolí. Zároveň se držel malířské palety a tvořil velká plátna. Byl to ale také velký bonviván a velký jedlík, proto si nechával do svého ateliéru nosit svačiny přímo od Paukerta.

Celé chleby nechtěl, s tím se mu špatně malovalo, a tak mu Paukert posílal jednohubky. Jenže to pro Skramlíka bylo zase moc málo. „Milý příteli, nezdají se Vám příliš drobotné a nanicovaté? Chuťově jsou dojista delikatesní. Ale něco tak na dvě tři zakousnutí, podobného, by neškodilo,“ napsal spřátelenému lahůdkáři. Paukert se zamyslel… a příště poslal Skramlíkovi obložený chlebíček. Česká specialita byla na světě.

Co je základem chlebíčků od Paukerta? Kdo převzal podnikání po Janu Paukertovi? Jak firma přežila revoluční roky 1948 a 1989?

• Rozhlasový dokument je jedním z nejnáročnějších žánrů. Obsahuje v sobě jak zpravodajství, tak publicistiku, slovesnou tvorbu a i specifickou práci s hudebním designem. V minulém roce vzniklo v Českém rozhlase 853 dokumentů a jejich poslech by vám zabral 21 325 minut. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.

Naše čísla hrají... s vámi|foto:Český rozhlas