31. Pátečníci aneb Mít tak někoho, s kým bych si pohovořil!

Kvůli přítomnosti Masaryka byli pátečníci vnímáni jako součást skupiny kolem Hradu, což bylo sporné, protože mezi pátečníky náleželi i lidé, kteří neměli s Hradem nic společného. V politickém boji byli pátečníci oponenty obviňováni, že se podobají zednářské lóži, hradní společnosti, která tajně, ale mocně ovládá otěže republiky.

Demokracie, pragmatismus, liberalismus

Pravdou je, že jádro pátečníků, které přetrvalo po celou dobu, sdílelo základní hodnoty, mezi něž patřila podpora demokratického politického systému, československé republiky a jejího prezidenta, pragmatismus, liberalismus a odmítání extrémů, ať už zprava či zleva.

Čtěte také

Karel Čapek. Muž, který zemřel pro ideál

Vyskytly se i případy, kdy Čapkova snaha uvést mezi pátečníky osobnost s výrazně odlišným světonázorem skončila katastrofou, což byl případ katolíka Jaroslava Durycha.

Pátečníci ale prošli i vývojem. Nejprve šlo o vztah kamarádský nebo přátelský (Čapek, Langer, Šrámek), později o skupinu intelektuálů více či méně společných názorů, kteří záhy projevili zájem o rozpravu s osobnostmi zcela protikladných orientací (Durych, Vančura, Nezval), ale posléze se vrátili ke stejnorodosti.

Válka o žabí chlup

Špičkové osazenstvo pátečníků přirozeně vzbuzovalo závist těch, kteří nebyli zváni. I to byl jeden z motivů útoků na tuto skupinu ze strany více či méně úspěšných politiků a novinářů, z nichž nejznámější se stala tzv. Silvestrovská aféra, kterou později Čapek označil za „válku o žabí chlup“. Ctěným ideovým oponentem pátečníků se stal F. X. Šalda.