38. Edvard Beneš aneb Malý velký muž evropské politiky

Eduard Beneš se narodil roku 1884 v Kožlanech na Rakovnicku do rodiny malého rolníka. Byl nejmladším dítětem početné rodiny, jeho matka ho porodila v téměř 44 letech. Beneš vystudoval pražskou filozofickou fakultu, studoval na pařížské Sorboně, v Dijonu i Berlíně. V roce 1908 se přidal k České straně pokrokové profesora Masaryka a během 1. světové války za ním odešel do zahraničí.

V exilu se stal praktickým vykonavatelem Masarykovy politiky. Jednal s hlavními představiteli západních mocností, ale neštítil se ani černé práce, uměl si připravit půdu před jednáním s mnohými sekretáři a asistenty. Podpora československé věci, uznání nového státu a jeho akceptování na mezinárodním poli byly z významné části právě jeho zásluhou.

Zahraniční politika mladé republiky

Po vzniku republiky stál v čele ministerstva zahraničních věcí rekordních sedmnáct let. To nemělo obdoby na evropské scéně, a už vůbec ne v rozháraných poměrech československých, kde se vlády rychle střídaly. A to si Beneš zásadní vliv na zahraniční politiku ponechal i po svém zvolení prezidentem.

Zahraniční politika mladé republiky stála na několika klíčových bodech. Prvním z nich bylo udržování poválečného statu quo a odmítání nároků poražených států. Druhým spojenectví s vítěznými zeměmi, především s Francií. Třetím byla snaha o mezinárodní stabilitu a řešení problémů politickým konsenzem. Proto bylo Československo velmi aktivní v rámci vzniklé Společnosti národů.

Limity Benešovy politiky

Hospodářská krize a nástup autoritativních a fašistických režimů v okolních státech ale ukázaly limity Benešovy optimistické politiky. Československo se ocitlo v obklíčení nepřátelsky naladěných států a jeho spojenci byli příliš daleko…