37. Jako živoucí oheň. Příběh novinářky Mileny Jesenské

Narodila se roku 1896 v Praze do rodiny zubního lékaře Jana Jesenského a jeho ženy Mileny. Stala se žačkou prestižního dívčího gymnázia Minerva. Do let studií spadají její první literární pokusy a také se datuje její bouřlivější a vzpurnější období. Se svými kamarádkami ze školy Stašou Procházkovou a Jarmilou Ambrožovou byly považovány za „výtržnice“, protože se na svou dobu chovaly velmi svobodomyslně.

Roku 1915 Milena Jesenská odmaturovala. Na další studium však dostatečně motivovaná nebyla. Nejvíce času trávila v kavárnách, kde ráda naslouchala diskuzím. Navštěvovala i literární kavárnu Arco v Hybernské ulici, kde se setkávali především mladí německo-židovští intelektuálové – Max Brod, Oskar Baum, Paul Kornfeld nebo Franz Werfel. Někdy sem docházel i Franz Kafka. V kavárně sedával také Ernst Polak, do kterého se Milena zamilovala.

Velká dopisová láska

V březnu roku 1918 se vzali a následně odjeli do Vídně. Opustit rodnou Prahu a všechny přátele bylo zpočátku pro Milenu složité. O rok později ale začala její novinářská dráha. Posílala své články o vídeňském životě do československých novin a časopisů. Překládala texty pro týdeník Kmen či přispívala do Národních listů.

Čtěte také

24. Psaní jako smysl bytí. Život Franze Kafky

Také začala překládat díla Franze Kafky. Sama ho dopisem požádala o svolení. A tak začala velká dopisová láska. Listy si vyměňovali každý den a několikrát se i sešli. Jejich vztah však neměl budoucnost. Mileně u Franze vadila jeho váhavost. Roku 1921 se rozešli, nicméně zůstali přáteli.

Po šesti letech Milena Vídeň opustila a na podzim roku 1924 se přestěhovala zpátky do Prahy, kde žila jako uznávaná a oblíbená redaktorka ženské rubriky Národních listů. Ztělesňovala pro čtenářky ideál moderní a emancipované ženy, která vzala osud do vlastních rukou. S Polakem se rozvedla. Dostala se do prostředí pražské avantgardy, pro kterou bylo typické levicové smýšlení.

Levicová avantgarda

Roku 1927 se provdala za architekta Jaromíra Krejcara. Hlavně v období velké hospodářské krize začala stejně jako její manžel inklinovat ke komunismu. Dokonce vstoupila do KSČ a do jejích aktivit se naplno zapojovala. Krejcar emigroval do SSSR a vztah skončil rozvodem. Od roku 1933 pracovala pro stranický deník Svět práce. Postupně si ale uvědomovala ideologický tlak. Platilo totiž jen jediné – strana má vždy pravdu. Se Světem práce a stejně tak s KSČ se nadobro rozešla roku 1936.

Roku 1937 jí šéfredaktor Přítomnosti Ferdinand Peroutka nabídl stálé místo v redakci. Konečně mohla psát aktuální politické reportáže, po kterých vždy toužila.

Aktivní v odboji

Po vzniku protektorátu začala být aktivní v odboji a pomohla mnoha lidem židovského původu emigrovat. Už v listopadu 1939 ji ale zatklo gestapo. Skončila v koncentračním táboře Ravensbrück, kde v květnu 1944 ve 47 letech zemřela.