1176. schůzka: Já nevím, co má ten kluk furt s tou pokličkou
„Na jaře roku 1897 přinesl mi Otakar Krajíček první disk, v Paříži pro mne objednaný. Předtím jsem házel kamenem.“ To jsou slova atleta a vůbec prvního Čecha, který se umístil na stupních vítězů na olympijských hrách.
Jako první člověk na světě v moderních dějinách při hodu diskem použil otočku a tím výrazně poznamenal vývoj techniky této sportovní disciplíny. Jeho jméno? František Janda-Suk (1878-1955).Německé turnery, české sokoly ani americké atletické supermany nic takového nenapadlo. To až selský synek František Janda krátce před koncem 19. století vymyslel diskařskou otočku.
Narodil se v Postřižíně, obci ležící na staré teplické silnici mezi Prahou a Kralupy. Na svět přišel v rodině poměrně bohatého sedláka. Do svého deníku si o svých sportovních začátcích zapsal: „Při pražském studiu gymnázia vstoupil jsem na podzim 1895 se třemi kamarády do AC Praha. Během zimy jsme vzpírali činky a cvičili se v řecko-římském zápasení. Na jaře trénovali jsme běh a házení koulí v Kunertově zahradě u Karlova. V květnu 1896 na klubových závodech AC Praha zvítězil jsem ve vrhu koulí a od té doby měl jsem zvýšený zájem o vrhačské disciplíny.
V článcích Jiřího Gutha-Jarkovského, jediného Čecha v dějišti prvních novodobých olympijských her v Aténách, se Janda dočetl, že hod diskem vyhrál Američan Garrett výkonem necelých dvacet metrů. Janda, nyní již student práv, závodil zatím jen s koulaři. S diskem dovezeným z Paříže trénoval doma za stodolou, skoro by se dalo říct tajně. Stále studoval sochu Diskobola od Myróna a v univerzitní knihovně se snažil o dávné antické disciplíně dozvědět co nejvíc.
„Dočetl se, že o disku psal jako první básník Homér," píše Pavel Kovář v knize Vítězové a poražení. „Dozvěděl se i to, že hod diskem byl od starověkých olympijských her v roce 708 před Kristem součástí pětiboje, spolu s během, hodem, oštěpem, skokem dalekým a zápasem. Když však byly v roce 393 našeho letopočtu antické olympiády zrušeny, nepadla dlouhá léta v historických pramenech o disku nejmenší zmínka. Teprve až ve středověku se objevila nová rytířská zábava - házení kotoučem zvaným touš na cíl. A 18. stoletím počínaje napadlo německé turnery, že by mohli rytíře napodobit - návrat k antickým ideálům byl totiž v módě. Údajně se tak stalo v roce 1865 na slavnosti v Drážďanech."
První mezinárodní závod diskařů se v Praze konal v červnu roku 1897. Vyhrál Maďar Pall, druhý skončil devatenáctiletý František Janda, kterému rozhodčí naměřili výkon dvacet šest a čtvrt metru. Na svém vynálezu, hodu otočkou, stylu, jakým házel pouze on, nadále pracoval a věřil, že jde správnou cestou.
Studoval, trénoval, závodil, a protože se v posledním roce 19. století konala v Paříži druhá olympiáda, věřil, že by Eiffelovku, novou věž, o níž se tolik mluvilo, mohl vidět na vlastní oči. Pařížská olympiáda se stala součástí Světové výstavy 1900. Olympijské hry byly pouze její okrajovou atrakcí. Závodilo se v Bouloňském lesíku, kde si atleti sami připravovali hřiště. Když jeden diskař poslal disk nedopatřením mezi publikum, hrstka diváků se rozutekla a už se nevrátila. František Janda hodil třicet pět a čtvrt metru a z osmnácti diskobolů skončil na skvělém druhém místě. Vítězný Maďar Bauer ho přehodil o tři čtvrtě metru.
Výtečnou formu měl Janda i příští rok. Tehdy - bylo to přesně 16. června 1901 - nastal další velký den v jeho kariéře i v dějinách české atletiky. Na atleticko-cyklistických závodech, pořádaných Atletickým klubem Sparta na hřišti v Praze-Bubnech, poslal disk do vzdálenosti třiceti devíti metrů čtyřiceti dvou centimetrů. Jako první český atlet vytvořil světový rekord. Po hřišti, kde k této pro český sport významné události došlo, bychom už nenašli nejmenší stopu. Nacházelo se totiž v místech dnešní stanice metra Vltavská...
Po dokončení studií práv nastupuje Janda na pražské policejní ředitelství a práce dostává před atletikou přednost. Ke sportování se ale vracel. Ještě v šestačtyřiceti se účastnil olympiády, jeho životním výkonem v hodu diskem bylo 42 metrů a 36 centimetrů...
Komunistický režim, který jej jako bývalého velkostatkáře a policejního radu zatratil, smrt našeho prvního olympijského medailisty ani nepostřehl. V polistopadových časech byl příliš „zaprášeným titánem". Vynálezce diskařské otočky, stejně významného objevu, jakým byl třeba flop amerického výškaře Fosburyho, tak odpočívá na hřbitově v Černovičkách mezi Prahou a Kladnem. Na náhrobku čteme pouze: František Janda-Suk.
Související
-
1175. schůzka: Odvaha - poloviční úspěch
Pokračujeme ve vyprávění o pozoruhodném člověku se stěží uvěřitelnou životní dráhou. Dokázal zdánlivě nemožné. Byl extrémně úspěšný. A úspěch se neodpouští. Proto n...
-
1177. schůzka: Velký bard symbolů
„Když za jitra, snů množstvím zemdleni, jsme vyšli do zahrad, zem celou, jako duši svou, jsme zřeli v ohni rozkvétat; i ptali jsme se větrů, vod a stromů, ptáků, vč...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.